O nějaké záchranné zdravotní službě na starém Valašsku nemohlo být ani řeči. Nemocný se léčil doma na lůžku, tam ho ošetřovali domácí, i bylinkáři, pokud se nemohl nemocný dostavit k nim. Když bylo nejhůře, přivolali lékaře, pokud byl dosažitelný, ten přijel ve sjednané bryčce, nebo v zimě na saních.
I když študovaní doktoři jezdili za pacienty do hor, čas od času bylo zapotřebí dopravit pohybu neschopného pacienta k lékaři.
I v moderních časech se stávalo, že sanitní vůz se nedokázal pro špatnou cestu nebo pro závěje sněhu dostat až k odlehlé samotě, pak museli přispěchat na pomoc sousedé, uložit nemocného třeba na žebř, strmým a úzkým chodníkem snést dolů a přenést ho přes potok na dně rokliny až k místu, kam se sanitní vůz dostal.
Koncem 19. a začátkem 20. století, když nemocnému nepomáhaly domácí léky a byl nucen obrátit se na lékaře, tak se v mnoha případech nevolal doktor k nemocnému, aby to nepřišlo příliš draho, ale nemocný byl k lékaři dopraven. Do vozu, neb různě do saní dala se oklepina slámy, nějaké ovčí kožichy a peřiny – na to se nemocný uložil. Zapřáhl se kůň, nebo krávy a nemocná osoba se k lékaři zavezla, v nejhorším případě až do nemocnice.
V době před druhou světovou válkou, i během ní, osoby potřebné lékařského ošetření byly již ve většině případů odváženy k lékaři, neb do nemocnice, a to buď autotaxikáři, vozidly soukromými, také i ošetřujícími lékaři, pokud auto měli.
První sanitní auto obdržel Rožnov od UNRY značky DOČKA, které ještě v roce 1963 vlastnil Požární sbor na Dolní Bečvě, jako osobní dopravní prostředek.
Prvním řidičem sanitního auta byl Volek František, nar. 27. 4. 1903.
Za zahájení sanitní dopravy v Rožnově lze považovat den 6. 4. 1946, kdy po havárce na motorce museli být odvezeni do nemocnice ve Valašském Meziříčí zranění Divín František z Dolní Bečvy a Juříček Josef z Prostřední Bečvy, kteří byli zaměstnaní obsluhou parního válce u Okresní silniční správy ve Valašském Meziříčí.
Text, foto a ilustrace © Richard Sobotka