Rožnovská struha je uměle vytvořený kanál, už více než čtvrt století nepoužívaný a téměř zaniklý. Torzo struhy je podnes napájené vodou z řeky Bečvy nad horním splavem. Struha sytí parkový potůček a také dvě jezírka v Mlýnské dolině, kde její voda slouží při předvádění mechanických zařízení, poháněných vodní energií.
V minulosti ubíhala voda ve struze nejprve kolem úpatí Petřekovy stráně, pak kolem pěkných vilek, napříč městskou zástavbou a málem středem města, až nakonec vběhla do potoka Hážovky. O kousek dál se vrátila zpátky do řeky Bečvy. Mezi těmito dvěma body vykonala kus práce, občerstvila, osvěžila, posloužila, obveselila i potěšila. A také zkrášlila město.
Struha patřila k Rožnovu po staletí tak neodmyslitelně, jako Hájnice, městský rynek a řada krásných dřevěných staveb, klenotů lidové architektury, podnes uchovaných ve Valašském muzeu v přírodě.
Právě mlýny patřily v Rožnově k nejstarším zařízením průmyslového charakteru. Už roku 1507 jsou zmiňovány mlýny dva. Dolní, který byl později přestavěn na papírnu se usadil u potoka Hážovky. Oproti tomu si horní mlýn našel místo mimo jakýkoliv vodní tok a jeho budova stála jen asi sto metrů od náměstí, počátkem 16. století na periferii městečka. Dolní mlýn seděl přímo na potoku Hážovka, ten však míval vody jednou dostatek, podruhé skoro nic. Kdežto horní mlýn seděl zcela na suchu.
Dopravit na lopatky vodních kol k oběma mlýnům dostatek vody po celý rok znamenalo vybudovat přivaděč vody. K tomu účelu se nabízela řeka Bečva. Obepínala město a měla dostatek vody i v suchém roce. Stačilo řeku přehradit splavem, kterému se podnes říká „Horní“, vybudovat nad ním vpusť, část říční vody hnát náhonem do míst, kde jí bylo třeba, tedy na mlýnská kola obou mlýnů.
Tak se stalo, že město, které se usadilo v rohu mezi řekou Bečvou a potokem Hážovkou, protkal vodní náhon. Vybudovaný byl tak, aby voda měla dostatečný spád a svou energií dokázala roztočit vodní kola obou mlýnů.
Voda odebíraná z řeky Bečvy nad horním splavem se po necelých dvou kilometrech vlévala pod dolním mlýnem nejprve do potoka Hážovky, o sto metrů dál se dostala zpět do řeky Bečvy.
Voda po staletí čile běžela uměle zbudovaným korytem od jedné části řeky Bečvy ke druhé. Mezi tím vykonala kus práce, domácnosti z ní braly vodu na vaření, hospodyně ve struze máchaly prádlo, hospodáři napájeli dobytek. Držely se tam ryby a raci. Struhu využívaly husy a kačeny. Koupaly se v ní děti.
Struha sloužila až do druhé poloviny 20. století, kdy její voda přestala mít pro místní průmysl význam. Po vynálezu parního stroje, a později elektřiny, bylo k pohonu soukolí mlýnů a továren využito této moderní energie.
Struha sice dál krášlila město, ale protože ji nikdo nepotřeboval, v roce 1973 zanikla.
Rožnovská struha v ulici Na zahradách měla v roce 1967 víc lávek, než měla Vltava v Praze mostů. Na dalším snímku je v roce 1973 nepotřebná struha zasypaná. Na třetím snímku je současná ulice Na zahradách, kudy v minulosti struha protékala.
Text a foto © Richard Sobotka