Ale co študovaných lidí získalo právě díky krávě vědecký titul. Ovšemže není kráva jako kráva. Geneticky to může být docela inteligentní tvor. Vždyť jak odvážně se zapojila do budování moderní doby, nechává se omotávat elektrickými dráty, mléko vypouští ze struků organizovaně a hygienicky hadicemi rovnou do kontejnerů a dojičky si tak nemusí stěžovat na enormní namáhání ručních kloubů při mačkání kravských struků.
I když pokroková kráva toho umí mnohem víc, než se nacpávat přesně vyspecifikovaným krmivem a dávat ekologické mléko, faktem zůstává, že třeba na kravské WC se ani ta nejchytřejší kráva dosud chodit nenaučila. I této všeobecně známé neřesti dokázali lidé využít a humózním způsobem obohacují kravským trusem zeminu, která pak dává kvalitnější trávu, i jiné zemědělské komodity, ty zase prospívají kravičkám a druhotně odnepaměti také konzumentům mléka.
A když kravičkám posléze vyschne zdroj smetanou syceného mléka, jsou po kouskách spotřebovány v restauracích a šantánech a také v domácnostech na mnoho způsobů jako hovězí maso.
Ne nadarmo se v docela nedávné minulosti ujalo pořekadlo o krávě živitelce. I ta nejvíce nebohatá rodina, pokud vlastnila krávu živitelku, byla hmotně jakžtakž zabezpečena.
Čas se ruku v ruce s modernizací otáčí čím dál rychleji jako na kolovrátku. Lidé i krávy přežily doby všelijaké, soukromé vlastnictví i kolektivizaci se stájovým ubytováním dobytka i lidí, až po dobu současnou, charakteristickou sloganem: „Dělej, dělej, když neděláš, nevyděláš a zůstaneš chuďasem.“
A v tom humifikačním zápolení o holou existenci přiletěla ze zámoří zpráva, že kterýsi původně nebohatý farmář, jakýsi Ed Smith, díky své kravičce jménem Dafné vvydělal zpočátku mnoho, pak ještě víc a nakonec dvanáctkrát velemnoho, takže se doslova topí v penězích.
Oč se ve skutečnosti jedná rozklíčovala až vědecká společnost, zabývající se vším co je s kravami spojeno. Farmář Ed Smith skladbou krmiva, jeho dávkováním, nepatrným preparátem syceným elektřinou a v neposlední řadě i drezůrou dosáhl toho, že jeho kravička Dafné dávala mléko plné potřebných živin, a současně vyhřáté na teplotu akorát vhodnou pro kojence. Takže maminky mohly praktikovat kojení batolat jejich přímým napojením na kravský struk kravičky Dafné a lidské mládě prospívalo a rostlo, a zase prospívalo a rostlo.
Strejda Pepan, široko daleko známý to vynálezce věcí patentních i patentnějších se usmíval pod fousy: „Ti Amerikáni nadělají s jednou krávou humbuku!“ A jednoho dne kývl přes branku plotu: „Pojď omrknout můj poslední gryf, ale nezapomeň si vzít kelímek, třeba oplatkový, nebo papírový, do jakého se pouští tříbarevná točená zmrzlina.“
Na tříbarevnou točenou zmrzlinu by utáhl i mnohem větší zvíře, než je má maličkost.
„Tady si stoupni,“ postavil mne strejda Pepa v malém, ale útulném chlévě do jednoho rohu. „Až mlasknu, nastrčíš kavce Máni kelímek postupně k jednomu, druhému a nakonec ke třetímu struku a natočíš si tříbarevné zmrzliny, co hrdlo ráčí, ale čtvrtého struku si nevšimneš, ten dávkuje pouze mléko sycené smetanou.“
A strejda Pepan vzápětí tleskl.
Nic se nestalo.
„No tak, Máňo, nedělej drahoty,“ domlouval tvrdohlavé kravce Máni. Když ani po třetím tlesknutí nereagovala, poznamenal strejda Pepa rezignovaně: „Dnes zřejmě nemá náladu. Přijď zítra a namlsáš se tříbarevné točené zmrzliny až až.“
Strejda Pepa ke svému vynálezu živočišné výroby tříbarevné prvotřídní zmrzliny vymačkané rovnou ze struků kravičky Máni furiantsky dodával: „Budu si také patentovat krávu dávající mléko stoprocentně sycené smetanou. A pracuji na patentu dávkování živočišného másla z kravských struků rovnou do krabiček,“ a ťukal se ukazováčkem do čela, jak jednoduché, jen na to přijít. „Úplně postačí, když bude máslotvorná hovězina patnáct minut před dojením poskakovat, načež ze struků vycedí rovnou do připravených krabiček prvotřídní máslo, jen nalepit etiketu a nabídnout zákazníkům k prodeji…“
Strejda Pepan měl hlavu stavěnou na dalších tisíc a jeden vynález…
Jenže nejprve strejdu Pepana vstrčili do obecní šatlavy, potom do okresního blázince. Naštěstí utajovanou dokumentaci, zaznamenanou inkoustovou tužkou v linkovaném sešitku formátu A6 mi stačil tajně podstrčit s přáním, abych pokračoval v jeho práci…
Jenže vynalézání je komplikovaná alchymie, to není práce pro každého.
Kravičku Máňu vyexpedovaly úřady pod jakousi záminkou na nucenou porážku. Mně gymnazistovi pohrozily umístěním do karceru.
Čekám na návrat vynálezce strejdy Pepy a jeho proud inovativních myšlenek, které jej tak jako tak nakonec přivedou od vynálezu tříbarevné točené zmrzliny z kravských struků, dalších nesmrtelných vynálezů a všelijakých piškuntálií rovnou do síně slávy. Totiž jeví se, že v současné modernitou chaoticky popletené době jedině strejda Pepa má hlavu na tom správném místě.
Text a ilustrace © Richard Sobotka