Žár léta překonával všechna dosavadní maxima. Dovolenkáři z tradičně létem vyžhaveného středomoří si po návratu do obvykle chladné Evropy libovali, že se konečně mohou trochu ohřát.
Kdejaká kaluž byla obsazena. Opomíjené rybníky i protipožární nádrže, dokonce i památeční fontány, byly beznadějně obleženy. Reportéři se předháněli v pátrání po dosavadním teplotním maximu. Do horkého problému byli zainteresováni věštci i vizualisté a vizionáři. Jedni hlásali, že může být ještě hůř a jiní zase, že může být i líp.
A děly se věci.
Sousedé, kteří se nesnášeli, najednou se pobratřili. A z dřívějších přátel se stali nepřátelé málem na život a na smrt.
Babka Bednářová se neustále křižovala s dovětkem: „Peklem nás všecky pánbíček trestá za to, že se nemodlíme.“
V žáru dne panovala nervózní situace, kdežto za noci na vzdáleném obzoru skotačily blesky – to prý se blýská na lepší časy.
Takže uvidíme.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka