Křestní jméno Silvestr je latinského původu a lze je přeložit jako „muž z lesa“. Pojmenování získal po papeži Silvestru I., který zemřel roku 335 právě dne 31. prosince.
Loučení se starým rokem v posledním dnu v roce 2025 připadá na středu. Ve střední Evropě to bývá loučení s rokem starým bez jakékoliv lítosti a víc než rozverné vítání roku nového.
Silvestrovskou veselici lze směle přirovnat k lize humoru a smíchu. Celý rok pokaždé netrpělivě čekáme na den poslední, plný nevázanosti, smíchu, úsměvných pletich a zlomyslných nápadů.
Konečně nastal poslední den úmorného starého roku, plného nepřívětivostí, zášti, nevraživosti, zloby, pomluv, nepravd a lží. S nadějí očekáváme rok Nový, neotřelý, plný nových myšlenek a nápadů, činorodosti a vzájemné spolupráce pro lepší společné dílo.
Ovšem neradujme se předčasně a kroťme naděje, protože i Nový rok, ostatně jako každý rok, je také jen „člověk“ a jako takový je obdařený vším dobrým i špatným, jak je to ostatně v povaze každého z lidí.
Na konci prvé čtvrtiny třetího tisíciletí se trochu rozpačitě ohlížíme, co dobrého a užitečného jsme po sobě zanechali.
Poslední den v roce je spíš synonymem nevázané legrace, vtípků a zlomyslností na úkor druhých, zkrátka humoru bez hranic.
Pamatujete na úsměvnou příhodu váženého umělce sochaře J. H-ška a jeho padajících kalhot právě při vernisáži před desítkami jeho uměním rozdychtěných účastníků, který si sice na tu slávu kalhoty nezapomněl vzít, ba ani kšandy, jenže si zmíněné šráky zapomněl připnout na kalhoty. Nebo příběh madam F. C. Qvendolíny C-dilové, díky které naprosto bezuzdně prosperovala jedna nejmenovaná krejčovská firma, neboť cokoliv pro zmíněnou kyprou madam ušila, jakmile tato vyšla na veřejnost, pod náporem niterného pnutí okamžitě z ní všechny textilní kreace padaly – a šikovný krejčí mohl začít se šitím znovu. Může to být příběh hloupého vola (pozn. kastrovaný samec – býk – skotu domácího), ačkoliv zapřažen do čela povozu stále zůstává jen volem. Nebo příběh naopak chytré krávy, která mlékem obdarovala jen svou oblíbenou dojičku, ostatní agrární pracovnice si mohly o jejím mléčném produktu nechat jen zdát.
Dlouhá historie nedokázala vymyslet tolik humorných produktů, co účastníci silvestrovského mejdanu zažijí za těch několik hodin do půlnočního úderu.
Jakpak tomu bude asi tentokrát?
Ani při bimbání půlnočního zvonu neodcházejte od televizních přijímačů. Co budou renomovaní zpravodajci předvídat pro následující rok a další tentokrát?
Bude líp, jen nevíme kdy.
Ze silvestrovského skicáře malíře Vladimíra Bartoška.
Text a foto © Richard Sobotka
Kresby © Vladimír Bartošek