Eduard Domluvil, historik, nar. 1. 1. 1846 Moravičany – 9. 3. 1921 Valašské Meziříčí. Kněz a historik.
Eduard Domluvil pocházel z obce Moravičany, které se nacházejí v okrese Šumperk a jsou začleněny do Olomouckého kraje. Obec se nachází v Mohelnické brázdě poblíž soutoku Moravy a Třebůvky na hranici Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. V blízkosti města jsou mokřady, rozkládá se tam Moravičanské jezero. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1200. V místě je gotický kostel sv. Jiří ze 14. století, který spolu s farou, školou, kaplí a ohradní zdí a s bránou vytváří celý areál.
V Moravičanech je rovněž archeologické naleziště. Jde o největší pohřebiště doby lužických a popelnicových polí na území České republiky. V 50. a 60. letech 20. století bylo na ploše 1 800 metrů čtverečních prozkoumáno 1 260 žárových hrobů a 80 žárovišť. Hroby jsou většinou popelnicové s keramickými bronzovými milodary. Bohatší hroby obsahovaly také železné, bronzové, jantarové a skleněné artefakty.
V této historické krajině se Eduard Domluvil narodil 1. ledna 1846. Už od dětství byl snad předurčen ke kněžství. Po studiu na gymnáziu v Brně se věnoval studiu teologie v Olomouci. Po vysvěcení na kněze byl v letech 1869-1873 kaplanem u sv. Michala v Olomouci. Jako kněz působil také ve Vizovicích. V roce 1873 přišel do Valašského Meziříčí a v sedmadvaceti letech byl téhož roku jmenován učitelem náboženství na gymnáziu ve Valašském Meziříčí.
V té době mělo Valašské Meziříčí jen přes 3000 obyvatel a přibližně 327 domů. Bylo to město s bohatou historií, nejstarší písemná zpráva o Meziříčí pochází z roku 1297. Meziříčí proto, poněvadž se při úpatí Vsetínských vrchů nachází na soutoku Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy. Dopravní spojení na Olomouc, Opavu, Slovensko a poměrně snadná dostupnost měst Bystřice pod Hostýnem a Kroměříže bylo předpokladem šíření obchodu, kultury a vzdělanosti.
Ne nadarmo se Valašské Meziříčí nazývalo „Valašské Athény“. Nejstarší zmínky o učitelích pocházejí z poloviny 16. století.
V letech 1615–1625 působil ve Valašském Meziříčí jako rektor městské školy kazatel Jiří Třanovský (Tranoscius), autor evangelického českého sborníku písní Cithara sanctorum, rozšířeného v českých zemích i na Slovensku.
V roce 1860 byl vydán Říjnový diplom, který umožnil zakládání českých spolků. Již v roce 1861 byl z iniciativy meziříčského kaplana Františka Pavlíka ve městě založen Čtenářský spolek, při němž vznikl pěvecký sbor Beseda, existující dodnes. V roce 1864 začala ve Valašském Meziříčí pracovat první tělovýchovná jednota na Moravě, nesoucí název Sokol. Činnost vyvíjela Hasičská jednota, Občanská beseda, Živnostensko-řemeslnická beseda. Muzejní společnost vznikla roku 1884 a založila první muzeum na Valašsku a druhé české na Moravě.
Gymnázium Františka Palackého bylo založeno v roce 1871 a je jedním z nejstarších gymnázií na Moravě s vyučovacím jazykem českým. Novorenesanční budova byla postavena v letech 1872-1875 podle návrhu architekta Antonína Grušky. V roce 1874 vznikla Odborná škola pro zpracování dřeva, kterou absolvovalo mnoho významných umělců.
Valašské Meziříčí se stalo centrem kultury a vzdělávání pro široké okolí a právem bylo nazýváno „Valašské Athény“.
V novější době se ve městě rozvinul průmysl dřevařský a papírenský, textilní, pletařský a kloboučnický, průmysl chemický, železářský, elektrotechnický a další průmyslová odvětví, charakteristická zejména pro 20. století.
Mladý katolický kněz Eduard Domluvil při nástupu na učitelské místo na gymnáziu s vyučovacím jazykem českým ve Valašském Meziříčí určitě věděl, že historie tohoto vzdělávacího ústavu je velmi mladá, vlastně teprve dvouletá, ale v čase svého nástupu určitě netušil, že právě na tomto učitelském místě a ve městě Valašském Meziříčí stráví plných 48 let svého života a že ve městě Valašském Meziříčí ve věku 75 let nakonec i zemře.
Katolický kněz a pedagog Eduard Domluvil se ve Valašském Meziříčí od prvých dnů svého pobytu plně zapojil do kulturního proudu. Zajímal se o historii, národopis muzejnictví a byl také zapáleným vlastencem. Stál u zrodu valašskomeziříčského muzea. Obětavý, pracovitý a schopný patřil k velmi aktivním členům muzejní společnosti.
V současnosti je považován především za prvního historika města Valašské Meziříčí a jeho okolí, který zpracoval cenná dějepisná fakta a události.
Věnoval se muzejnictví, historii a národopisu. Napsal Paměti města Valašského Meziříčí a městečka Krásna (1878), Obrazy ze života rolnického lidu na Valašsku od 16. do 19. století a Valašskomeziříčský okres (1914).
Stál u zrodu valašskomeziříčského muzea, které je nejstarší na Valašsku, věnoval mu většinu svého života a také řídil jeho časopis. Od roku 1892 až do své smrti v roce 1921 pracoval jako předseda muzejní společnosti. Pod jeho vedením se v rovce 1897 začal znovu vydávat Sborník musejní společnosti, který informoval o práci jednotlivých členů, o zachraňování památek, přírůstcích sbírkových předmětů o prováděných výzkumech a podobně. Zasloužil se o obeslání Národopisné výstavy v Praze roku 1893 rozsáhlou expozicí o Valašsku, která je uložena v Národopisném muzeu v Praze.
Pro Zašovou je Eduard Domluvil významný zejména tím, že v roce 1908 napsal knihu „Poutní místo Zašová“, která je… „Jediným historicky-místopisným spisem o Zašové z doby před 1. světovou válkou,“ jak uvádí novinářka a dokumentaristka Jitřenka Svobodová v knize „Zašová“ (2003).
Prof. Eduard Domluvil, kněz a historik patří k nejvýznamnějším osobnostem Valašska.
V roce 2026 uplynulo 180 let od narození kněze a historika Eduarda Domluvila.
Jan Karafiát, evangelický kněz a spisovatel. nar. 4. 1. 1846 – 31. 1. 1929 Praha.
Jan Karafiát se narodil v Jimramově v domě čp. 10/55 na náměstí, ve Žďárských vrších. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a ve Vestfálsku v Německu, bohosloví v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. V Německu byl krátce vychovatelem. Vzdělání si prohluboval ve skotském Edinburgu, kde navázal v kruzích evangelické inteligence trvalé přátelství.
V letech 1872 – 1874 působil jako správce evangelického semináře v Čáslavi.
Na Valašsko přišel v roce 1875. Působil na Velké (Hrubé) Lhotě jako evangelický farář dvacet let (1875 – 1895).
Dne 5. července 1895 se přestěhoval do Prahy, kde žil až do své smrti. Zemřel 31. ledna v Praze, pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
Na Hrubé Lhotě se Jan Karafiát zabýval studiem a rozborem Kralického Nového zákona a tato práce se stala podkladem pro jeho revizi a kritické vydání Bible kralické z roku 1613.
S Valašskem je evangelický kněz Jan Karafiát především spojován jako autor půvabné knížky Broučci pro malé i velké děti. V čarovném zákoutí Hrubé Lhoty, ačkoliv je pro děj knihy jako stvořené, však příběh Broučků nevznikl. Na Valašsko přivezl Jan Karafiát již hotový rukopis a nic již na něm neměnil. K napsání Broučků se Jan Karafiát inspiroval po jedné návštěvě rodiště, kdy odpočíval vedle cesty a v trávě pozoroval hemžení drobotiny.
Knížku, ve které dětská fantazie přirozeně splývá s všední realitou, vydal Jan Karafiát anonymně a vlastním nákladem v roce 1876, ale bez ohlasu zapadla. Teprve její druhé již ilustrované vydání roku 1894 v nákladu deset tisíc výtisků jej proslavilo. Knížka byla označena jako autorské pohádky a Karafiát nazván českým Andersenem. Od té doby Broučci vyšli v mnoha vydáních, i v překladu do řady světových jazyků a s ilustracemi renomovaných výtvarníků. Její první cizojazyčný překlad byl vydán v roce 1909 v Budyšíně.
V současnosti je tato kniha chápána jako umělecká alegorie lidského života, spojovaného se všemi jeho radostmi i tragickými okamžiky.
Kniha Broučci vychází dodnes, dočkala se také televizního zpracování a vyšla i na několika albech v podání Karla Högera (1968) a Miroslava Donutila (1999).
Za svého působení na Velké Lhotě napsal Jan Karafiát knihu pohádek Broučkova pozůstalost. Na sklonku života pak napsal pětidílný svazek Paměti spisovatele Broučků.
Knížka Jana Karafiáta ve spojení s Velkou Lhotou připomíná malebnou krajinu Valašska, jeho faunu, flóru, noční oblohu plnou hvězd a letní louky plné svítících broučků, proto je právě lidem na Valašsku stále tak blízká.
Jan Karafiát napsal knihy: Broučci pro malé i velké děti (1876), Reformovaný zpěvník (1876), Bible kralická z roku 1613 (1878), Broučkova pozůstalost (1900).
Lesy České republiky, lesní správa Rožnov pod Radhoštěm ve spolupráci se Správou CHKO Beskydy, vybudovaly přes Velkou Lhotu Naučnou stezku Jana Karafiáta.
Jiří Demel, 3. 11. 1923 – 7. 1. 2006, společenský pracovník. Po absolvování gymnázia ve Valašském Meziříčí studoval češtinu a ruštinu na FF UK v Praze. Učil na středních školách na Valašsku. Věnoval se vlastivědné a kulturní práci, organizoval výstavy výtvarného umění, které také uváděl, přednášel a publikoval v řadě časopisů. Redigoval almanachy valašskomeziříčského gymnázia a SPŠ stavební. Zpracoval a publikoval historii knihoven ve Valašském Meziříčí a pěveckého sboru Beseda. Napsal knihy: Valašské Meziříčí (s Marií Bognerovou), Listy do památníku mého města, Valašské Meziříčí aneb Vzpomínání a toulání. Sestavil Čítanku o Valašském Meziříčí. Odhalil autora textu Janáčkova Zápisníku zmizelého a napsal o tom stať do knihy J. Mikesky Tajemství P.S.
V lednu roku 2026 uplynulo od úmrtí Jiřího Demela 20 let.
Jaroslav Seifert, básník, 23. 9. 1901 – 10. 1. 1986 vždy Praha. Je Laureátem Nobelovy ceny. V letech 1949-55 jezdil na letní pobyty do Frenštátu pod Radhoštěm, kterému věnoval několik básní, např. Pozdrav do Frenštátu, Frenštátská koleda, Na frenštátském hřbitově a Frenštátská romance tříkrálová. Bibliofilsky je vydával Pavel Parma a souborně vyšly pod názvem Vytržené stránky, Frenštátské koledy, romance a písně (1957).
V lednu roku 2026 uplynulo od úmrtí Jaroslava Seiferta 40 let.
Jaroslav Čižmář, 15. 1. 1866 Veselá – 21. 12. 1947 Ploužnice u Semil. Společenský pracovník. Je autorem publikace Kapitoly o víně. Své zážitky legionáře v Rusku napsal v knize České družiny a Československé brigády.
V lednu 2026 uplynulo od narození Jaroslava Čižmáře 160 let.
Leopold Christ, 18. 1. 1906 – 17. 4. 1985 vždy Valašské Meziříčí, sochař. Studoval sochařskou školu v Hořicích a VŠUP v Praze. Působil jako profesor keramických škol v Karlových Varech a v Bechyni. Později učil na Lidové škole umění ve Valašském Meziříčí. Sochami vyzdobil kostel v Uherském Hradišti a vytvořil podobizny J. N. Poláška a M. Jahna.
V lednu 2026 uplynulo od narození Leopolda Christa 120 let.
Jaroslav Parma, 25. 1. 1906 Frenštát pod Radhoštěm – 22. 6. 1979 Praha. Společenský pracovník. Povoláním učitel. Přispíval do regionálního tisku a pod pseudonymem Jeden z ogarů vydal knižně Písně a básně frenštátských Junáků. Frenštátským sportovcům věnoval Turistickou chalupu.
V lednu 2026 uplynulo od narození Jaroslava Parmy 120 let.
Text a foto © Richard Sobotka