Také zimní období láká do hor k pěší turistice. Zasněžená krajina má své neopakovatelné kouzlo, její proměny bychom v jinou roční domu marně hledali. Ovšem holdovat pěší zimní turistice předpokládá nejen odvahu, ale i dobré zimní vybavení. A také správně odhadnout sve síly, schopnosti a možnosti. A znát terén, který míníme prošlapat.
Pohled na Lysou horu z Pusteven. 
Vyhledávaným cílem pěší turistiky jak v létě, tak i v zimě je Lysá hora, nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd (1323 m n. m.), která nabízí výjimečné rozhledy do krajiny.
Jedna z oblíbených říkanek hlásá: Vzhůru na Lysou, tam je čistý vzduch, šumné rozhledy po okolních horách, až srdce zaplesá.
Už v závěru 19. století budovali turisté na vrcholu Lysé hory útulny. Dne 21. července 1895 byla grossbürgry se slezského spolku Beskidenverein otevřena Albrechtova – dnes Slezská chata. Česká Bezručova chata byla pro veřejnost slavnostně otevřena v červnu 1935.
Turisticky zajímavý, ale namáhavě dostupný vrchol dal podnět ke vzniku Klubu přátel Lysé hory. „Lysaři“ soutěží o největší počet výstupů, někteří z nich vystupují na vrchol za jakéhokoliv počasí denně.
„Výplazy“ na vrchol Lysé hory měl až do vysokého věku v oblibě také „starý ještěr“ Petr Bezruč, který si zdejší krajinu oblíbil do té míry, že si ve Starých Hamrech pořídil podnes existující srub.
Podle pověstí našel na svazích Lysé hory v těžko přístupných skrýších bezpečný úkryt se svou chasou zbojník Ondráš, syn rychtáře Šebesty z Janovic, který začátkem 18. století v této oblasti provozoval zbojnické řemeslo a mstil se takto za křivdy spáchané pány na poddaném lidu.
Vrchol Lysé hory od roku 1897 oživuje meteorologická stanice. Svou základnu má zde od roku 1960 Horská služba. Zdaleka viditelný televizní vysílač zahájil činnost 1. 3. 1980.
Lysá hora však má také odvrácenou tvář. Kopec bez lanovky s převýšením cca 800 m na trase 8 km dlouhé lze zdolat jen po svých. A Lysá hora se nedá ošidit.
Při každé horské túře je třeba vzít na vědomí i rozmary počasí. Meteorologové napočítali, že je na vrcholu Lysé hory ročně v průměru 224 dnů se srážkami, ročně zaznamenali na vrcholu na 37 dnů s bouřkou a v zimním období let 1952/1953 naměřili na vrcholu 959 cm sněhu.
O namáhavé trase během výstupu, a konečně i při sestupu, svědčí neobvykle velký počet křížů, křížků, pomníčků a také mohyl z nasbíraného kamení téměř na všech přístupových trasách k vrcholu.
Učitelka T. S. odejela v pátek odpoledne v prosinci 1981 na Švarnou Hanku, což je turistická chata na Grúni. Šla sama, navíc bez lyží, místy se brodila sněhem až 80 cm hlubokým. Padal další sníh a tma přicházela příliš rychle. Vítr se v noci změnil ve vichřici. Žádný div, že zabloudila.
Poplach nastal až v pondělí následujícího týdne, kdy učitelku T. S. postrádali žáci a kantoři ve škole.
Členové Horské služby vyrazili pátrat do nepříznivého terénu bez zaváhání a bez ohledu na počasí. Až o tři dny později našli postrádanou učitelku v potoce, 800 m daleko od modré turistické značky. Už jí nebylo pomoci.
Zbytečně vyhasl jeden lidský život.
Řada památníčků tragických událostí jsou podnes součástí Lysé hory.
Beskydy v zimním období mají neobyčejný půvab, ale jsou i zrádné.
Text a foto © Richard Sobotka