Roku 1872 lázeňský ruch Rožnově utěšeně narůstal. Kdo jen trochu mohl, vypravil se i přes obtíže s cestováním do dřevěného městečka, ukrytého daleko v horách. Přijížděli nejen choří, také podnikatelé odpočinout si v lázeňském městečku, usazeném v náručí Beskyd. Patřilo ke společenskému bontonu navštívit v létě rožnovské klimatické lázně.
Roku 1872 se v čase lázeňské sezóny vypravil do Rožnova také Emil Littera. Nezachovala se o něm žádná zpráva, kromě rukou psaného deníčku „Rožnov a jeho okolí“. Jde o upamatování na jeho pobyt v Rožnově od středy 19. června do úterý šestého srpna roku 1872. Ve spisku zaznamenal obyčeje a zvyky moravských Valachů.
Jaroslav Frydrych: Horská samota. 
Pobyt v Rožnově a jeho okolí zanechal v pisateli hluboký dojem, jak je patrné z 99 úhledným písmem popsaných stran přibližně 6336 slovy tehdejší češtinou, i s výpomocí němčiny a latiny.
Příroda Beskyd, Valašsko i samotný Rožnov zanechaly v paměti Emila Littery nesmazatelný dojem. Považoval Valašsko za jedno z požehnaných míst, kde již mnoho tisíc trpícím uzdravení uděleno jest výšinami Beskyd, uzavřeným městysem Rožnov na Moravě v romantickém údolí a s křišťálovou řekou Bečvou pod mohutným Radhoštěm.
Přijď do Rožnova z které strany chceš, všude se cítíš být domácí. Zde vlají zlaté klasy na poli, tam zas usmívá se malebné údolí šťavnatých luk.
Mohutný kopec Radhošť, vysoký 3552 vídeňských střevíců nad hladinou mořskou, který tisíce let viděl odšuměti, pobyt na jeho vrchu vzbudí v srdci netušené city.
A vyznání doplňuje slovy básníka: „Kde jsou hory, tam svoboda.“
Emil Littera si všímal si zvyků, pověr a obyčejů a neváhal zaznamenat i záležitosti zamilovaných…
Tesknice jsou náruživá touha po milém neb milé. Takou osobu lze pomocí čar přivést, když se pod práh kravského chléva položí do křížka tři kostky z mrtvého člověka, vlasy a škařoupky z vejčete. Najde-li takovou věc nepovolaný, nesmí je do holých rukou vzít, nýbrž do starého šátku a hodit do vody.
Chce-li se zamilovaný zbavit toužení po některé osobě…
Oškrábe bláto z kramfleka jeho pravého střevíce a jde s ním na lávku, kde bláto přes hlavu na zad do vody hodí, avšak nesmí se při tom obrátit a hned pak musí jít pryč.
Kompikované mohou být také záležitosti milujících, jak Emil Littera zaznamenal.
Ohledně zajištění si něčí lásky jest znamenitý Devaterník. Když se děvče v jeho odvaru devětkrát umyje, je velmi vyhledávané a mívá hodně ženichů.
Když jedna přítelkyně druhé bez jejího vědomí devaterník do vlasů zaplete, bývá tato pořád k tanci braná.
Jsou však i účinnější způsoby….
V záležitosti lásky jest velmi účinná zelená žába. Kdo chce milého neb milou přilákat, vezme zelenou žábu, dá ji do nového hrnce, který pak na mravenčí kopec vzhůru dnem převrátí. Tuť jest žába 24 hodin smutnému osudu ponechána, kdy z ní ostanou jen kostky, a sice malý háček, bodlička a pohrabáček. Tyto nástroje se vezmou a hrnec se rozbije.
Když pak hoch vyhlédnuté děvče (neb děvče hocha) tímto háčkem neb vidličkou píchne, pak musí ten (neb ta) píchnutý, tomu (nebo té) pichači nakloněn zůstati a neustále za ní (neb za ním) choditi.
Chce-li se hoch nebo děvče nežádoucí osoby zbavit…
Postačí toho nebo tu pohrabáčkem ze žabí kosti od sebe žduchnout a nežádaná osoba již nepřijde více.
Může ovšem nastat i případ, kdy se náruživost může změnit v nenávist a zamilovanost v pomstu.
Když chce jeden druhého zpotvořit, vezme prášek připravený ze suchého skokana a dá jej nežádoucí osobě v nápoji vypít, neb šplíchne to zmíněné osobě do tváře.
Je nasnadě, že kouzla a čáry nezapomněly ani na nápravu nepříjemnosti…
Chce-li si takto zpotvořená osoba pomoct, tož musí před východem slunce jít do mlýnského potoka a oběma rukama vodu přes hlavu hodit. Takto ona sobě pomůže a bude zase čistá.
I při sebevětší opatrnosti se může přihodit, že se žena dostane nechtíc do kouta a jako závitka plod hříšné lásky raději zmaří a tajně pochová.
Děti, které bez křtu zemřou, aneb z hříšné hanby usmrceny bývají, taková zahubenčata pláčou na tom místě kde pochovány jsou. Zeptá-li se jich kdo, co potřebujou, dostane za odpověď: „Maminka mi ani košilku nedala.“ Zanese-li pak člověk košilku na ono místo, neuslyší pláče více.
Jaroslav Frydrych: Buk na lesní samotě.
Emil Littera do vlastnoručně psaného deníčku také zaznamenal obyčeje a zvyky moravských Valachů.
Zdejší obyčeje a slavnosti jsou uzpůsobeny dobročinný dojem na cizince konati. Zvlášť krásna slavnosť svatojanská večer před 24. červnem, jako upamatováni na obrat slunce. Tichý nočni mrak se rozprostírá na umlklých výšinach. Slyš! Tu rozléhá se udolím a skrz kopce hřmotný výbuch a najednou šlahne blesk skrz tmu. Světlolesklé puntíky se ukazuji vzduchem kejklovně brzy na tom brzy na onom kopci, začátečně po jednom, až mnoho tisíc se jich naskytne, až zdá se, že pozemní duchové divoký tanec provádí, ohniví draci a salamandrové syčí uhánějic lesy, všude šlahají plamenem žhnouci jazyky k tmavé obloze, až konečně se zdá jen jeden ohnivý kruh spatřiti, jak kdyby kolem krku mohutných kolosů háv těchto plamenů omotán byl.
Emil Littera mimo jiné také zaznamenal, že se lid pastýřsky a rolnicky pro namáhavou obživu méně stará o krásu a ozdobu, kože z ulovených zvířat surové a nevydělané přes ramena jim visely.
Ale dodává: „Po dny pobytu v Rožnově v čas léčebné saisony je o návštěvníka vždy postarané.“
V čase lázeňství byl Rožnov útulné městečko. V Pivovarské ulici byly obyčejně teplé, pak také sladové koupele. Ústav na chladné koupele se nalézal také v papírovém mlýně poblíž Hájnice za městským mlýnem. V novém slohu postavený léčebný ústav jest krom chladných též na teplé párové a. p. j. koupele zařízen.
K pití nabízeli lázeňským hostům vody nerostní (minerální), které jsou k dostání u všech obchodníků. K dodání jsou: Voda Seltrova, Chebské solné zřídlo, Konstantina, Křížová studně Mariánských lázní a. p. j.
Když je jiná voda nerostní potřebná a žádaná, bude co nejdříve obstarána.
Pro zaopatření lečících hostů a cestovatelů se zde nachází řádný hotel, také hostince, kavárny a čajovny. Zvláště doporučit dlužno: Hotel Radhošť a Kavárňu pana Ludvika Elzera. Krom těchto jsou též k odporučeni hostince „U zlaté koruny“, hostinec u Mikuláška a zvláště vynikající Harcovna v Tylovicích, kde mají chutná a levná jídla. Také jsou zde tři Taverně pro Židy. Výborná voda a dobré pivo jsou také dobré přídavky, pročež lze na velkolepý, nově vystavený pivovar hraběte Kinského vzpomenout.
Pečivu zdejšímu se musí všechna sláva dáti, mnohé město nemůže se s výborností tohoto vykázati.
Pro obveselení nachází se v Rožnově výborný Český hudební sbor, který po čas léčebné sezóny muzicíruje dvakrát denně v Hájnici, při deštivém počasí na náměstí. Bez ohledu na počasí pak každý čtvrtek a každou neděli od 6 až do 8 hodin hraje na náměstí. Takto se děje od 15. dne až do posledního května, a od 1. až do 15. září, vždy od 7 až do 9. hodin ráno a od 4 do 5 hodin na večer. A od 1. června až do posledního srpna od 6 až do 8 hodin ráno a od 4 až do 6 hodin odpoledne.
Kromě toho přichází do Rožnova v letní měsíce také herci a hudebníci. Kdo má zálibu ve čtení, tomu poslouží půjčovna knih proti malému poplatku.
Důležitá byla také evidence lázeňských hostů.
Seznam do Rožnova k léčení přišedších oznámených hostů. Každý hostinský majitel domu neb osadník v obci Rožnovské, neb v blízké sousedící vesnici, který nějaké přišedší osobě, která z jakékolvěk příčiny se zde pozdrží, byt pronájme, jest povinen přišla-li večer neb v noci, ráno na to od 10-12 hodin, kdyby ale ráno neb v poledne přišla, po poledni od 3 do 4 hodin po příchodu u obecního představenstva k tomu zvláštním tištěným ohlašovacím lístkem oznámiti. Na 800 set duší se v Rožnově pohodlně ubytujou, avšak i přes počet udaný lze příjemné byty v blízkém okolí Rožnova najít.
Věhlas v přírodní léčbě si tehdy vydobyla žinčice. Jejímu užívání věnuje Emil Littera ve svém zápisníku řadu stránek.
Výborné účinky žinčice při prsních nemocích. jmenovitě při suchem kašli, při plícních tuberklách, při kašli nově a začatek souchot jsou dobře každému nezasvěcenci více neb méně známé. Zmirňují jitřivý stav slizně kože s kterou dýchací cesty v plícách vyctěné jsou a propůjčí stejným časem organismu onu látku potravní, která tomuto v tímto stavě nejprospěšnější jest. Skrze ten jemně zaživni účinek jest ona ale taky v rekonvalenci, po dlouhotrvající a vysiličí nemoci obzvlášť neocenitelný prostředek. Ale meně známý jest působnos ťžinčice při nemocích životních.
Ferdyš Duša: Dědina na Valašsku. 
Bohužel jest však skutečná věc, že nejvíce hostů toto léčení bez lékařského nařízení neb poptání a bez vyrozumění účinku tohoto prostředku k užití upotřebují. Tak často se děje jen z vlastního mínění, bez ohledu na lékařské předpisy s pravým užíváním žinčice. Tehdy lehko zlé následky k obávání jsou. Načež upotřebení nerostní vody a koupele nastoupí a mnohé nemoci. Pak žinčice, co výborný prostředek, může pacient bez další lékařské podpory hledati.
Nezapomenutelný dojem v Enilu Litterovi zanechala Hájnice.
Jedním z nejkrásnějších míst v Rožnově je v půlkruhu obkličující léčebné město Hájnice, Palouk a Karlovo stromořadí. Hájnice jest asi padesát sáhů široká a šest set sáhů dlouhá, za jasných letních dnů zve k přívětivé procházce. Hájnice nepředstavuje žádnou překvapující květenu, žádné vodotrysky, žádné sochy a tak dále. Také žádné restaurace ani hostince. Ale právě v tom její hlavní vábnosť leží, totiž v zádumčivém tichu, které v této hájnici panuje. Kdo rád setrvává ve vzpomínkách a v poezii, najde zde tak málo roztržitosti a tak mnoho mysl povzbuzující zajisté právě v tom, co hledá, a sice ticho a pokoj, neboť jest zde, až na milostné zpěvy opeřených zpěváčků, nekonečně libý klid.
S hájnicí je spojené Karlovo stromořadí. A mohu u něj vyjmenovat ty samé zvláštní vábnosti. Pojmenování jeho má svůj začátek od návštěvy císařské výsosti, vévody Františka Karla, otce vládnoucího císaře Františka Josefa I. dne pátého října 1845, kde na památku na tento den pomník ve jmenovaném stromořadí postaven byl.
Emil Littera se také podrobně zabýval salašnictvím.
Chci se tímto pokusiti obraz moravské salaše vyobraziti. Vstoupili jsme ke kolibě a pozdravili přívětivě baču…
Často zaznějí ještě pozdě na noc z návrší kopce příjemné pastorely, určené osamělým obydlím posazených v údolí. Tak rozmile se ozývá bača své hluboko v údolí bydlící ženě i naslouchajícím dětem. Tito, jakmile uspoří na pecen chleba ve městě neb od zámožného souseda koupený, hned baču navštíví. Radostné pozdravy volají otci svému. Ten na přivítanou čerpák naplní a urdu k vatře postaví, hrubou pohanku přimíchá a nádherný pokrm těchto synů Karpat připraví. Můželi ještě zemáky se solí předložit, tož jest to úplná rodinná slavnost. A po obědě na malé kousky přinesený chléb rozdělí a čerstvý ovčí sýr k tomu přijídají. Čerstvá výborná žinčice je chutnější než Tokajické počastování.
Luděk Majer: Výhon ovcí na salaš
Tak tento lid pastýřský uprostřed Evropy žije na svých kopcích život, jaký se ještě v Uhrách a dalekých ruských stepích nalézá.
A svou ručně psanou neobyčejnou kroniku uzavírá…
Když se po zimě návrši Karpat zazelená, což se asi v polovici května stává, tož bývá Valachu jeho obydlí, které přes zimu jej chránilo a zahřívalo, ouzké. On zatouží po své kolibě. Také hlasitě bečící ovce upomínají baču na výhon. Ti ze všech stran ženou ovce vzhůru na kopec. V ten slavnostní den se Karpaty rozezní od radostných zpěvů a juchání.
Ovce zůstávají v horách na pastvě asi 18 – 20 týdnů. Salaš se používá až do Václava, kterýžto den je obvykle určený k návratu domů.
Salaše moravských Valachů uprostřed vzdělané Evropy najíti a způsob kočovacího hospodářství viděti, jsou pro zkoumatele zajisté velmi zajímavé. Byli jsme při naší výpravě v jiný svět přesazeni. Jiná krajina, jiní lidé a jiný kroj.
A své poznatky získané během návštěvy Valašska Emil Littera uzavírá slovy:
Taky zdejši obyčeje a slavnosti jsou k tomu způsobny na cizince dobročiny dojem konati. O posledním jest zvlášť k zmíněni krásna slavnosť svatojanská, předvečer před 24. červnem, konaná k upamatovani to starych zvyků na obrat slunce (das Sonnenwendfeier).
Tichy nočni mrak se rozprostira na umlklych vyšinach; slyš! Tu rozliha se udolim, skrz kopce hřmotný číry vybuch a najednou šlahne blesk skrz tmu. Světloleskle puntiky se ukazuji vzduchem prholice kejklovně brzi na tom brzi na onom kopci začatečně po jednom, až mnoho tysic se jich naskytne, zdá se že pozemni duchové divoky tanec provadí, ohniví draci a salamandrove syčí uhanějic lesi, na blízku a daleku tam v severozapadně na Slezskych horach, Oderskem udoli a na řetězi Sudetu, v jihu a na vychodě na vršinach Karpatu, zde v Slézsko-Polské tam Uherské zemi. Všude šlahaji plameny žhouci jazyky své k tmavé obloze, tak že konečně se zda jen jeden ohnivy kruh paprsek spatřiti, jak kdyby kolem krku mohutnych kolosu hlav těchto plameny řetěz omotan byl.
Tolik Emil Littera a jeho čarovné Valašsko.
Text a foto © Richard Sobotka