Vladimír Bartošek, malíř, se narodil 31. 3. 1945 v Hranicích na Moravě. I když se od roku 1970 stal jeho domovským přístavem Rožnov pod Radhoštěm, rodnému městu zůstal věrný. Často tam dojížděl a tam také vystavoval svou malířskou tvorbu.
O jeho malování bylo zřejmě osudově rozhodnuto již dávno před narozením. Podivuhodnost propletence životních cestiček ho však po základní škole přivedla nejprve do Přerova, kde se vyučil automechanikem. V letech 1964–1968 absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou ve Vsetíně. Po maturitě následovala základní vojenská služba – letiště Hradec Králové.
Skutečný život začal až v srpnu 1970 po návratu z vojenské služby. V tehdejší všelijak pokřivené době si nebylo možné svobodně zvolit vlastní cestu pro další život, vše bylo v plánovaném hospodářství předem dáno. Takže jakousi vyšší mocí bylo Vladimírovi předurčeno nastoupit v Tesle Rožnov do výroby černobílých obrazovek. Nejprve do dělnické profese, jak bylo tehdy praktikováno, aby budoucí technici poznali výrobu od základu, teprve v dalším roce byl zařazen do funkce technické.
Z výroby černobílých obrazovek Vladimír posléze přešel jako technik výroby obrazovek barevných. Tam setrval až do ukončení jejich výroby v Rožnově v roce 2006.
Malování se Vladimír věnoval od dětství, vážněji na základní škole. Malovat v přírodě začal na druhém stupni základní školy, převažovaly motivy krajiny, zátiší, květiny. Figurální kresbě (ale jen karikaturní) se začal věnovat na průmyslové škole a pokračoval v ní na vojně. Krátce po příchodu do Rožnova navázal kontakt s místními členy výtvarné skupiny.
Malířským vzorem mu byli hlavně impresionisté. Z našich malířů je to například Antonín Slavíček.
Původně maloval temperou, pak olejem. Postupem času si oblíbil pastel a akvarel.
Maloval hlavně krajiny, uličky a zajímavé objekty. Také zátiší s květinami. Všude nosil blok a dělal si skicy, ty pak doma dále zpracovával.
Rožnovský malíř Vladimír Bartošek zemřel 2. dubna 2024.
Baťa Tomáš, podnikatel, (3. 4. 1876 Zlín – 12. 7. 1932 Otrokovice).
Jeden z nejvýznamnějších českých podnikatelů. Zakladatel našeho obuvnického průmyslu. V roce 1894 založil ve Zlíně obuvnický závod, který v roce 1931 přeměnil na akciovou společnost, budující sesterské podniky doma i v zahraničí. V roce 1922 podpořil Rašínovu měnovou politiku. Napsal řadu statí: Návrh na úpravu zemských financí, Zámožnost všem, Zlepšení železniční dopravy, Reorganizace obuvnictví. Soubor jeho projevů vyšel v roce 1932 pod názvem úvahy a projevy. Od jeho narození uplynulo 150 let.
Jan Nepomuk Polášek, hudební skladatel a sběratel lidových písní (16. 4. 1873 Frenštát pod Radhoštěm – 3. 4. 1956 Valašské Meziříčí).
Janáčkův žák, hudební skladatel a sběratel lidových písní. Sbíral písně v Zubří, Solanci, Vidči, na Frenštátsku, Vsacku a Meziříčsku. Učil ve Valašském Meziříčí na gymnáziu, učitelském ústavu a ve vlastní hudební škole. Napsal Stručné základy hudební teorie a 90 úloh. Studium výslovnosti, Popěvky, písničky, říkadla a 152 hudebních děl, mezi nimi klavírní skladby Zpod Radhoště a symfonietta Radhošť. Psal opery, balety a písně. Pro sokolské ochotníky napsal hudbu k více než 25 hrám. S Arnoštem Kubešou vydal pětidílné Valašské pěsničky a napsal o tom stať O valašských pěsničkách a jejich sbírání. Byl také rybářem a napsal Rybářství ve vodách horských. Je pohřben na Valašském Slavíně. Od jeho úmrtí uplynulo 70 let.
Josef Heřman Agapit Gallaš, lékař, lidumil, buditel a spisovatel (4. 4. 1756 – 14. 2. 1840, vždy v Hranicích).
- H. A. Gallaš se narodil v nízkém domečku. Po skončení gymnaziálních studií se věnoval bohosloví. Načež se stal vojenským ranhojičem. Roku 1789 byl povýšen na vrchního lékaře v Jaroslavi v Haliči. Tam oslepl na obě oči, operací však opět zraku nabyl.
Poté se odebral na předčasný odpočinek do svého rodiště, kde se věnoval umění. Kromě lyrické poezie se také zabýval malířstvím a soukromě vyučoval mládež kreslení a malbě. Byl znamenitým folkloristou a v rukopisech zanechal mnoho materiálu, kde zaznamenával staré obyčeje lidu moravského. Roku 1813 vydal „Muzu moravskou“. Za tuto záslužnou činnost se však díků za svého života nedočkal.
Byl jedním z prvních obrozeneckých básníků na Moravě a autorem prvých česky psaných dějin umění na Moravě. Psal básně i prózu, sbíral lidové písně, pověsti a zvyky. V jím vydané „Muze moravské“ vyšly jeho básně. V jeho díle „Mytické povídky“ (vydané roku 1820) pak vyprávění o bozích a bohyních moravských a je zde i první zmínka o kultu Radgosta na Radhošti. Od jeho narození uplynulo 270 let.
František Stavinoha, spisovatel (10. 7. 1928 Zašová – 8. 4. 2006 Kladno).
Absolvoval měšťanskou školu ve Valašském Meziříčí. Po pětiměsíčním věznění za pobuřování v roce 1951 pracoval v kladenských dolech jako příslušník PTP a po skončení služby tam už zůstal. Napsal prozaické knihy Nemilovati se trestá, Písničky s příběhem, Figurky ze šmantů, Podbeskydské pastorale, Večeře s vyhlídkou a další. Náměty čerpal z dolů nebo z rodného Valašska. Od jeho úmrtí uplynulo 20 let.
Bohumír Jaroněk, malíř a grafik, zakladatel VMP (23. 4. 1866 – 18. 1. 1933 vždy Zlín).
Vyučil se řezbářem a po absolvování Státní odborné školy na zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí působil jako modelér a kompozitér majolikové výroby v Kopřivnici a 7 let v Budapešti u dvorního fotografa. V Budapešti byl jedním ze zakladatelů České besedy. Cestoval po Egyptě, Palestině, Sýrii, Malé Asii, Turecku, Řecku, Itálii, Francii, Holandsku a Německu. Od roku 1900 žil ve Valašském Meziříčí a od roku 1909 v Rožnově, kde založil s bratrem Aloisem umělecké dílny, stal se vůdčí osobností Muzejního spolku a uskutečnil svůj sen – otevření Valašského muzea v přírodě (1925), kde je dnes pohřben na Valašském Slavíně. Od jeho narození uplynulo 160 let.
Jiří Langer, etnograf (nar. 27. 4. 1936 Brno).
Studoval historii na FF UK v Praze. Působil v Dolním Kubíně v muzeu, v osvětovém domě a galerii, v letech 1971-96 byl zástupcem ředitele a vedoucím národopisného oddělení Valašského muzea v přírodě v Rožnově. Zabýval se lidovým stavitelstvím, lidovým uměním a problematikou muzea v přírodě. Je autorem expozice Mlýnská dolina, konzultantem a členem vědeckých rad muzeí v přírodě a autorem knih Naše lidové stavby a Co mohou prozradit lidové stavby. Od jeho narození uplynulo 90 let.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka