Ve valašské obci Hutisko – Solanci postavili v roce 1926 Charlottě Masarykové pomník, jediný v tehdejším Československu.
Pokud jde o historii vzniku našeho státu, většinou je zmiňován pouze její zakladatel T. G. Masaryk. Vzpomínku na jeho manželku, paní Charlottu, lze objevit jen sporadicky. Obvykle se jedná o stručnou poznámku, že si na jaře 1878 vzal osmadvacetiletý doktor filozofie Tomáš Masaryk za ženu stejně starou Američanku Charlottu Garigue; poznal se s ní v Lipsku, kde studovala hudbu. Její dívčí jméno, ono „G.“ za Masarykovým křestním jménem, podnes připomíná všestranně vyvážené soužití tohoto manželského páru.
Jen jaksi na okraj je poznamenáno, že „mladí manželé začínali svůj rodinný život ve velice skromných poměrech, neboť dráha neplaceného soukromého docenta, kterou Masaryk po své habilitaci na vídeňské univerzitě nastoupil, neposkytovala záruku hmotného zajištění“.
Pouze útržkovitě a kuse lze vystopovat život paní Charlotty. Trpělivě stála po boku muže, kterému svou péčí, věrností a vytrvalostí napomáhala dosáhnout vysokých cílů, jež si předsevzal. A jako matka také vzorně pečovala o rodinu.
Manželé Masarykovi měli celkem čtyři děti.
Alice se narodila v roce 1879, stala se výraznou ženou našeho století, byla zakladatelkou a první předsedkyní Čs. červeného kříže a po smrti své matky hlavní oporou svého otce. V počátku první světové války byla dr. Alice Masarykova zatčena a vězněna. Na veřejnosti se naposledy objevila v březnu 1948 na pohřbu svého bratra, ministra zahraničí Jana Masaryka. V padesátých letech se uchýlila do exilu v USA, kde 29. 11. 1966 v Chicagu ve věku 87 let zemřela.
Syn Herbert se narodil roku 1880, byl talentovaný malíř. Roku 1910 se oženil s Bohumilou, vdovou po slavném malíři a svém příteli Antonínu Slavíčkovi. Roku 1912 se jim narodila dcera Anna a roku 1915, nedlouho po smrti pětatřicetiletého Herberta Masaryka, který zemřel na tyfus, dcera Herberta.
Jan, pozdější ministr zahraničí Československé republiky, se narodil roku 1886. Zemřel za dosud ne zcela objasněných okolností tragickou smrtí pádem z okna Černínského paláce v březnu 1948.
Dcera Olga se narodila v roce 1891. T. G. Masaryk ji měl po svém boku, když roku 1915 působil v zahraničí. Olga se po roce 1923 provdala za švýcarského lékaře Revillioda; její starší syn Herbert zemřel v roce 1944 v londýnské nemocnici na nemoc žaludku, mladší syn Leonard tragicky zahynul o půl roku dříve při srážce dvou průzkumných britských vojenských letadel.
A babička Charlotta?
„Pamatuji si ji průhlednou s velkýma modrýma očima,“ uvádí ve svých vzpomínkách vnučka Anna, která vystudovala dějiny. „Byla muzikantka a vždycky po mně chtěla, abych jí zazpívala.“
Válečné útrapy, věznění nejstarší dcery Alice, obavy o manžela a mladší dceru Olgu za hranicemi, i bolest nad ztrátou syna Herberta, podlomily Charlottě Masarykové zdraví. Zemřela ve věku 73 let v květnu 1923.
Na Charlottinu památku „Postavil učitel Cyril Mach s dětmi a Zákopčany roku 1926 (jak stojí vytesáno do zadní strany bloku pískovce) paní Charlottě pomník v údolí hornatého Valašska v Hutisku – Zákopčí. Na čelní straně je do mohutného bloku pískovce pod Charlottin reliéf dvojjazyčně vytesáno: „Ženě trpitelce a všem jejím sestrám. To the suffering women and all her sisters.“
Tento jediný pomník Charlottě Masarykové v České republice, vybudovaný obětavými vlastenci na Hutisku – Zákopčí, podivuhodně přečkal bez újmy období nacistické okupace i následných čtyřicet let poúnorového režimu. Snad proto, že stojí poněkud v ústraní a byl zarostlý křovím. Dnes je však prostor kolem pomníku vkusně upravený. Poblíž protéká potůček pramenité vody. Nedaleko je mezi smrky a břízami tichý kout s lavičkou a výhledem na údolí Zákopčí.
Text a foto © Richard Sobotka