Povětrnost má vliv nejen na naši pohodu a dobrou náladu, především zásadním způsobem ovlivňuje růst zemědělských plodin. Proto bylo počasí vždy bedlivě sledováno a zaznamenáváno. V minulosti byly v oblibě pranostiky, později napomáhaly záznamy stoletého kalendáře.
Na Valašsku nejbedlivěji sledovali a zaznamenávali počasí výzkumníci v rostlinné výrobě. V Rožnově p. R. zaznamenávali šlechtitelé a pěstitelé travních semen teplotu, srážkovou činnost a sluneční svit od roku 1924 až do roku 1965. Systémem 9 meteorologických stanic, z nichž nejstarší byla na Hutisku z r. 1882, (H. Bečva 1883, Val Bystřice 1884, Na Solanci 1922, Rožnov p. R. 1923, D. Bečva 1929, Radhošť 1930, Skalíkova Louka 1931 a H. Bečva 1935), vedli podrobnou evidenci o tom, jak se počasí mezi beskydskými horami mění. Toto sledování bylo velmi podrobně zpracováno zejména za období let 1927 – 1939.
Výkyvy teplot se ve sledovaném období pohybovaly od plus 34,5 st. C (4. 7. 1931) do mínus 37,0 st. C (11. 2. 1929). Vůbec nejvyšší teplota ve 2 m nad zemí plus 39,5 st. C byla naměřena 1. 8. 1934.
Polovina třicátých let je příznačná klimatickými extrémy. V r. 1936 bylo 202 mrazových dnů (min. teplota poklesla na nulu nebo pod). Nejledovějším rokem (teplota trvale pod nulou) s celkem 77 ledovými dny byl r. 1929.
Prvý přízemní mráz potrápil valašské zemědělce 27. srpna 1936, kdežto poslední přízemní mráz byl naměřen ještě 16. 6. 1928 a 18. 6. 1932. Za 13 sledovaných let (1927-1939) se v 7 případech dostavil poslední mráz ještě počátkem června.
První sníh se objevil už 23. září 1931 a 28. září 1936. Kdežto poslední sníh padal ještě 2. května 1935 a dokonce ještě 13. května 1927.
Nejmlhavějším byl rok 1935 se 173 zamlženými dny, mlhy se nejčastěji hlásily v listopadu, prosinci a lednu.
Dnes neobvyklým meteorologickým údajem je počet dnů s rosou, který však byl důležitý z hlediska travního porostu. Nejčastěji se rosa dostavovala v srpnu a září. Nejvíce rosy – celkem 133 dnů – bylo zjištěno v r. 1938 a nejméně – jen 37 dnů – v r. 1929.
U srážkové činnosti činí dlouhodobý průměr za období 1881-1900 pro Rožnov 844 mm a za období 1927-1939 činily průměrné roční srážky 890 mm. Nejdeštivějším byl rok 1939, kdy spadlo celkem 1135 mm srážek. Vůbec nejvyšší srážky v jednom dnu 68,9 mm byly zaznamenány 15. 8. 1937.
Nejsušším byl naopak rok 1932, kdy po 218 dnů vůbec nepršelo.
Nejvíce sněhu 40,2 cm leželo v únoru r. 1929. V r. 1931 ležela souvislá sněhová pokrývka 72 dnů a v r. 1935 po dobu 71 dnů.
Na bouřky a krupobití byl nejúrodnější rok 1929 s celkovým počtem 21 bouřkových dnů. Nejvíce dnů s kroupami (6) bylo zaznamenáno v r. 1935.
Ve sledovaném období po 9 měsíců převládal směr větru severovýchodní, v srpnu a říjnu západní a v listopadu převládal vítr východní.
Také pozdější roky měly své klimatické extrémy. V r. 1941 bylo zaznamenáno 1133 mm srážek. Mínusovou teplotou nás potrápil 25. prosinec 1961 (-28,4 st. C). Nejvíce sněhu v jednom dnu (30 cm) napadlo 28. 3. 1993 a nejvyšší sněhová pokrývka (45 cm) byla naměřena 6. 2. 1963. Nejvíce za den (102,0 mm) napršelo dne 24. 5. 1990. Rok 1977 byl s ročním úhrnem srážek 995,8 mm rokem nejmokřejším, kdežto nejsušším (576,3 mm srážek) byl rok 1973.
Vysoká teplota byla zaznamenána 29. 8. 1992 (plus 36,2 st. C), kdežto nejnižší (mínus 26,6 st. C). Dne 7. 1. 1985 poklesla přízemní teplota až na mínus 32,4 st. C.
Každé období má své rozmary. Za veder toužíme po zasněžených pláních, a když mrzne, až praští tak si zase stýskáme po teplém sluníčku.
K ideálnímu počasí by nejvíc pomohla křídla stěhovavých ptáků, nebo jejich plnohodnotná náhražka v podobě slušně vypaseného bankovního konta.
Kdy bude léto
Padne-li řeč na léto, pesimisté jízlivě poznamenají, že už bylo minulé úterý dopoledne. Počasí trápilo už naše předky, jak o tom vypovídají lidová moudra v podobě pranostik. Podle nich můžeme spolehlivě vystopovat, kdy léto bude.
Už prvý lednový den leccos napoví: Na Nový rok déšť, o Velikonocích sníh, takže se zima může protáhnout třeba až do konce dubna. Také platí: Za mlhavým lednem plíží se mokré jaro. Líp na tom není ani následující měsíc: Když únor vodu spustí, v led mu ji březen zhustí; Časté mlhy v únoru, mnoho dešťů v roce. První jarní měsíc je pověstný pranostikou: Březen za kamna vlezem. Ta také napoví: Duben ještě tam budem. Dubnové hřmění pak nezní na lepší časy, neboť: Bouřky v dubnu zvěstují mokré léto.
Brzy po májovém pohlazení se o svá práva hlásí ledoví muži Pankrác, Servác a Bonifác. Vzápětí po nich Žofie, která má prašpatnou dešťovou pověst. O červnovém počasí pak rozhoduje Medard: Jaké počasí na Medarda, takové šest neděl po něm. A skutečně není důvod radovat se, neboť: Medardova kápě čtyřicet dnů kape, měla by tedy kapat až do poloviny července. Hned pak se hlásí: Svatá Anna, chladna z rána.
Očekávání, že alespoň srpen vynahradí, co předchozí měsíce zanedbaly, zhatí pranostika: Počátkem srpna studený vítr ze strnišť fouká. Září už je jen vzdálenou ozvěnou léta, neboť: Čeho červenec a srpen nedovaří, toho září neusmaží. A co na to svatí? Po svatém Matouši čepici na uši; O svatém Jeronýmu připravuj se už na zimu.
Co lze potom čekat od měsíce října? Do svatého Lukáše, kde chceš, ruce měj; po svatém Lukáši za ňadra je dej, neboť se hlásí studené dny. Listopad je měsíc poetický: Svatý Martin přijíždí na bílém koni, ale také prozaický: Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu. O prosinci pak už nemějme žádné iluze: Lepší vánoce třeskuté, nežli tekuté.
V přehršli lidových mouder je o létu zmínka v jediné pranostice: Na svatého Eliáše dopoledne léto a odpoledne podzim.
Pokud tedy někoho zajímá, kdy vlastně v naší geografické poloze léto je, pak 20. července dopoledne – pokud se ovšem vydaří.
Text a foto © Richard Sobotka