Ani v 21. století nelze spolehlivě tvrdit, že jsou všechny záhady světa objasněné. Vděčným tématem pro záhadology jsou mimozemšťané, kteří údajně ovlivňují lidskou populaci a vlastně veškeré dění na naší planetě. Jenže co obraz, který po desítky let spolehlivě držel na hřebíčku a najednou spadne, ale nerozbije se, nebo nespadne, ale praskne bez příčiny sklo, aniž by se jakkoliv narušil rám. A což podzemí Radhoště, proč zmizela údajná chodba, kterou bylo možné pohodlně projít z rožnovské strany na frenštátskou.
A nevznikla třeba z nějaké příčiny o kousek dál jiná? Co tajemné ryrýkání, které se nad údolím ozve pokaždé, kdykoliv den usíná a noc se probouzí. Nevěříme na pověry a čáry a přece existuje bylina, která tajně vložena do oděvu osoby milé vzbudí její lásku. Pověra o koupeli na louce v ranní rose přece jen může mít určitý vliv na krásu. A co vyslyšená prosba k Panence, vyobrazené na milostném obrazu? Víme, že tajné přání, na které pomyslíme s dlaní přitištěnou na nohu sochy Radegasta, bývá zpravidla vyslyšené. Jde o smyšlenku, nebo o působení tajemných sil o nichž nemáme pražádné povědomí? Nevíme. Ale už dnes je téměř jisté, že stejné otázky si budou lidé klást a stejnými nejistotami trpět také o sto let později. To jsou tajemství, která nás provázejí po celý život.
O studánce v Dívčím
Ke studánce v Dívčím vede mladou smrčinou chodníček. V každé roční době je obklopená svěží zelení. Chráněna je sedlovou stříškou, krytou šindelem. Na příčném břevně je vyznačeno pojmenování studánky.
Voda ze studánky vytéká pomocí žlábku do otevřeného korýtka a odtud dalším žlábkem na kamenité podloží, dál putuje zalesněným terénem ke svému potoku a ke své řece.
Stranou studánky je lavička k odpočinku.
Velmi pěkně upravená studánka je na snadno přístupném a přesto stále zůstává na skrytém místě.
Legenda vypráví, že před mnoha lety stavěli poblíž toho místa dřevorubci dům z kmenů letitých jedlí, jak bylo tehdy v horách obvyklé.
Tou dobou chodilo ke studánce pro vodu pohledné děvče s vlasy v barvě klasů dozrávajícího obilí, spletenými do silného a dlouhého copu. Děvče nedalo drvařům pokoj, zdržovalo je od práce. Pořád byl odněkud slyšet její smích.
Jednoho dne se dřevorubci smluvili, děvče lapili, krásný silný cop vlasů v barvě dozrávajícího obilí jí ustřihli a vložili do základů domu, který stavěli. Pak už měli na práci klid.
Cop prý je v základech toho stavení podnes.
Na památku té dávné události pojmenovali nedalekou studánku V Dívčím. Někdy za světlých letních nocí prý se ona dávná dívčina u studánky zjevuje.
sb
Knížku Richarda Sobotka: „Tajemné Beskydy“ vydalo Vydavatelství VÍKEND s. r. o., kde je, kromě knihkupectví, k dostání jako zásilka do následujícího dne.
www.vydavatelstvivikend.cz