Nachází se ta čarovná země blízko slovenských hranic v malebném údolíčku, obklopena věncem lesů a hor. Je to valašská obec Francova Lhota, zvaná také Francovka nebo prostě Lhota, v minulosti také Petrovy či Ábelovy Lhoty, od roku 1893 Francova Lhota. Ve středu obce je zvonice se zvonkohrou, Hobzova lípa velkolistá stará až 400 let a kamenný kříž z roku 1815. Z rozhledny na Čubově kopci je výhled na pohoří Bílých Karpat, Beskyd i Javorníků. Pověstmi opředený Pulčín je jen přes návrší a Čertovy skály v Lidečku nedaleko. Obcí protéká říčka Senice. Všude tam se uprostřed zelených hor a modré oblohy plné slunce a hvězd rozprostírá království víl, skřítků a vodníčků, jak je spisovatelka Irena Kopecká potkává, žije s nimi a jak je zaznamenala do své knížky „O vílách, skřítcích a vodníčcích“ (vydáno v roce 2016).
„Jsou všude kolem nás,“ uvádí autorka. „Houpají se na zelených lístcích stromů, odpočívají v kalíšcích květů. chytají do vlasů zlatý sluneční třpyt, pod jejich nožkami se čeří vodní hladina potůčků a s večerem hrají na jantarové loutničky do našich snů.“
Tajemné bytosti, které nás provázejí, aniž bychom to kolikrát postřehli, žijí svůj život, dovádí, rošťačí, zlobí a pak si žádají odpuštění, pomáhají si navzájem a pomáhají i lidem. Jsou propojeni s lidskou každodenností, jak je tomu od pradávna.Povídánky Ireny Kopecké však nejsou jen milým pohlazením, ale je do každé z nich zakódováno důležité poselství. Nahlédněme, jakou zprávu spisovatelka adresuje čtenářům malým i velkým.
Díky za dar lásky. Budeme ho šířit dál.
Když mě potká něco nemilého, nemám fňukat, ale přemýšlet jak vše napravit.
Zlo se nevyplácí, kdežto dobro ano.
Když se něco nedělá s láskou, to pak za nic nestojí.
Svůj život máte ve svých rukách, jen na vás záleží!
Jen ten může přinášet štěstí, kdo sám je šťastný.
Nejlepším lékem proti bolesti a strádání je láska.
Když má jeden o druhého strach, znamená to, že ho má rád.
Štěstěnu dostává každý člověk při svém zrození a je s ním tak dlouho, doku ji sám od sebe neodežene.
Bez práce nemůže být nikdo šťastný.
Jednou lidé zmoudří a budou si vážit všeho, co žije a dýchá, protože poznají, že oni sami jsou součástí přírody, bez ní že nemohou žít.
Každá maminka je vlastně víla, která chrání svou holčičku.
Neztratit hlavu v různých těžkých okamžicích života, to je moc důležité.
Bylo jí moc hezky. Poznala cenu přátelství.
Uděláme-li radost někomu jinému, uděláme ji vlastně sami sobě.
Je hloupé trápit se pro něco, co nemá smysl, co je proti řádu přírody.
Je důležité si věřit, když děláme správnou věc!
V životě už to tak chodí, kdo lásku seje, ten lásku sklízí.
Každý se může dopustit chyby, ale důležité je, aby ji napravil.
Vida, jak málo někdy postačí ke štěstí.
Jednou se i lidé naučí vidět krásu.
Když celý život činíš dobré, myslíš, že na to může někdo zapomenout?
Naplníte-li srdce láskou, potkáte své štěstí.
Bez přátelství by byl život moc smutný.
Silnější by měl vždy chránit toho slabšího.
Život je vzácný dar a ztratit ho by byla velká škoda.
Opravdové přátelství dokáže dělat zázraky.
Půvabná knížka Ireny Kopecké je určena malým i velkým pro pobavení, potěšení i poučení.
Text a reprofoto © Richard Sobotka