Před pěti lety v noci ze čtvrtku na pátek 24. února 2017 zemřela ostravská spisovatelka a básnířka Božena Klímová.
Božena Klímová
Soukromé slunce
Vyrůstám ze svých slov
Jsou mi malá a básně s nahými prdelkami
v nich mají krátké životy
jako účastné pohledy
co sklouznou po hladkosti berel
(ale já je nezvednu)
Mám svoje místo a dny vhodné k životu
Když obloha cedí nudle
usedám na židli čelem ke dveřím
aby mi den mokře nedýchal na záda
a zatím pod plotem rozkvétá větev
uřezaná z jabloně
jako moje soukromé slunce
(Božena Klímová: diagnóza život. Nakladatelství Profil v Ostravě v roce 1990).
Ostravská básnířka Božena Klímová. 
Mám všechny její básně, i ty dosud nevydané, i ty, které ještě nenapsala a o kterých nevěděla, že je chce napsat. Ale nejsem si zcela jist. Básníci jsou trochu zvláštní snílci. Třeba celou epopej napíší na jedno posezení, pak se nemohou rozpomenout zda těch několik veršíků vůbec vložili na papír a kam rukopis odložili. Každý verš jim připadá hrozně upovídaný. Vypreparují myšlenku až na kost, ta pak čtenáři zazvoní v duši jako když kovář kladivem o kovadlinu zavadí. Je tomu už pět let co v kterési cukrárně, kam nemá každý přístup, sedí Boženka K., jak jsem ji v korespondenci oslovoval, u černé kávičky s kopcem bílé smetany a pozoruje velkými okny svět tam venku. Chvílemi letmo zaznamenává verše na útržky účtenek a pak je lehkomyslně ztrácí. Marně čekám na sjednanou schůzku u sochy revolucionáře. Snad někdy příště se potkáme v některém z dalších životů.
Božena Klímová, (13. 12. 1948 – 24. 2. 2017) se narodila v Malých Heralticích na Opavsku, žila v Ostravě. Vydala básnické sbírky Diagnóza život (1990), Jabloňová panna (1991), Všichni krásní blázni (1991), Rozhovor s Bohem (1998), Tykání s nebesy (2002), Baví mne svět (2001), Podzimková (2008) a další.
Text a reprofoto © Richard Sobotka