V noci svatojakubské stavěli mládenci svým děvčatům před chalupami, kde bydlely – máje-. Je to noc na 1. května.
Postavil-li mládenec své milé máj, učinil jí tímto velkou radost, neb jí veřejně vyznal, že ji miluje. Bývalo to samozřejmé, že stával před chalupou máj všude tam, kde bydlelo děvče na vydaj. Máj muselo stavět vždy několik mládenců, tak si navzájem pomáhali.
Počátkem 20. století začaly stavět máje některé politické strany a organizace jako hasiči, Sokol atd. Obyčejně je stavěli vedle hostinců, kde později při kácení byla zábava. Při kácené těchto májů bývala veselá scéna – divadlo. Pro kácení máje bylo různými autory napsáno několik scén. Máje u děvčat si mládenci káceli sami.
Když stavěla máj některá ze stran, neb organizací, vypomáhali vždy muži i mládenci bez ohledu na jejich příslušnost.
Někdy v některé obci byly máje dva až čtyři patřící organizacím.
Dřevo na máj sehnalo se vždy v panském lese a čím byl větší, tím byl efektnější. Dřevo se s kůry oloupalo a na jeho tenčí konec připevnila se pěkná zelená jedlička – stromek, ozdobený barevnými pentličkami s vlaječkou na vršku. Od zeleného vršku byl kmen několik metrů ovinut četinovým věncem, někdy zdobený růžemi.
Když byl máj připraven k postavení, připevnila se pod vršek stromku láhev kořalky. Když byl máj postaven, kdo se na něj vyšplhal a kořalku snesl, byla jeho. Bývala to práce ogarů.
V dnešní době se máje staví jen ojediněle, děvčatům vůbec ne.
Pramen: Kronika Aloise Bělunka (1911-1971): „Doplňky o životě rožnovských Valachů“.
Foto archiv František Křenek: Kácení máje v Zašové.
sb