Teprve když rozkvetou kopretiny nastane to pravé jaro. Louka je najednou jiná, svátečnější. A co se kopretin týká, jsou to květiny samotářské, ale povětšinou se sdružují do malých skupin i velkých houfů, podle toho, jak hodně si mají o čem vyprávět.
Název kopretina vytvořil v 19. století Jan Svatopluk Presl.
Kopretina je rod přibližně 33-70 druhů z čeledi hvězdicovitých. V České republice jsou tři druhy blízce příbuzné a na první pohled podobné. Jedná se o dvouletou až víceletou bylinu. Listy má jednoduché, střídavé, celistvé až zpeřeně členěné. Okraj listové čepele je vroubkovaný, pilovitý nebo zubatý.
Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare) je vytrvalá, výrazně kvetoucí, 20 až 80 cm vysoká bylina. Říká se jí také svatojánské kvítko, janské kvítí, husička, čáp nebo slunéčko. Kvete v květnu až září. Je dosti hojná na loukách, stráních a pastvinách od nížin až do hor.
Kopretina bílá byla dříve používána k věštění při rituálech. Sloužila také k výrobě esencí a pastilek. Je známá i díky hře s trháním okvětních lístků a říkáním: „Má mě rád, nemá mě rá.“ Není většího půvabu, než když si děvče ozdobí vlasy věnečkem upleteným z kopretin.
Kopretina je kouzelná bylina a s nástupem jara je nejlepší čas potěšit se jí.
Text a foto © Richard Sobotka