Jaro si tentokrát tak pospíšilo, že si nestačilo navléknout džíny, uměle rozedrané na kolenou a jiných všimnutíhodných partiích, akorát po trenýrkách uháčkovaných lidovými motivy chňaplo. A jak to pak mohlo dopadnout, lýtka neožehnutá sluncem do kakaova, i paže bílé, jako mívá dcera ředitele vápenky.
Prostě tentokrát časově nějak nevyšlo vyrazit o víkendu třeba na ostrov Palawan v Philippines Islands, nebo na Marguesas Island či San Félix Island. Nebo aspoň vyběhnout tuhle na kopec Vrchhůru a malounko porozpínat knoflíčky na odění, aby se sluníčko mohlo pošmajchlovat s perleťově zbarvenou kůži a trochu ji pocákat nádechem námořnické hnědi.
Pořád je nějaká práce, buď pospíchat do školy, nebo po nákupech. Také občas na kus řeči, aby se vědělo, co a jak, a kudy se ubírá svět, omrknout co se nosí a jaké luftovací odění přijde do módy, až se přižene letní žár.
Ale to už bude nejvyšší čas myslet na to, co se bude nosit v zimě. Vánoce na krku a to jsou dárky dárky dárky, že jde ze všeho jednomu hlava kolem. Pokud bude na řece led, tak si alespoň trochu zabruslit.
A to už bude čas tak akorát myslet na to s jakou se přihlásí následující jaro, z toho věčného frmolu aby se jeden picnul. Ke všemu ještě si nabalit nějakého kluka, teda aby nebyl pitomý od podrážek až po kroužky v uších, a aby trochu vypadal, třeba jako Pit Bradly z toho milionového biotrháku, aby byl chytrý jako Einstein, a také aby měl od rodičovstva dostatečně slušné kapesné.
A při tom všem frmolu dbát na to, aby jedna vypadala trošku k světu, aby si jí někdo patřičný všiml a vytáhnul ji třeba na repre bál, nebo při troše štěstí až mezi světové krásky na tuhle soutěž Missek.
Jenže zatím pořád nějaké úkoly do školy a nějaká práce doma, z toho je jeden fakt úplný mišuge…
Tedy pokud by šlo jaro vyškrtnou z kalendáře, tak klidně, jenže pak ten problém, co namísto něho do kalendáře dát…
Jaro tentokrát přišlo nečekaně brzy a jaksi bez přípravy a to se nedělá …
Prostě by to chtělo obnovit málem celý šatník … Ach jo!
Text a ilustrace © Richard Sobotka