Sběratelství bylo známé už ve starém Egyptě ve 4. stol. př. n. l., ale také v Číně, Indii a v Římě. Velký vliv na druh a kvalitu sbírky mělo sociální postavení sběratele. Původně se jednalo o umělecké předměty, které se nezřídka stávaly základem státních sbírek. Kabinetní sbírky kuriozit, soukromé i veřejné umělecké sbírky, postupně získaly charakter nenáročného hobby jednotlivých sběratelů.
Sbírat lze opravdu všechno: obaly od žiletek, čokolád, cigaret a žvýkaček, dýmky, doutníkové pásky, pivní etikety, papírové ubrousky, známky, pohlednice…, také svaté obrázky, mince, nebo víka z kanálů, či ostnatý drát.
Plný bar tekutých exponátů
V Rožnově pod Radhoštěm sbíral více než 30 let likérové minilahvičky pan Karel Třetina. Ve dvacátých letech 3. tisíciletí jich měl v domácím baru jich přes 400 kusů nejrůznějších značek a z nejrůznějších míst Evropy i světa. Kuriozitou bylo, že všechny měly původní obsah a neporušený uzávěr.
„Každý říká, že by je dávno vypil,“ tvrdil tehdy sběratel Karel Třetina. „Člověk prostě musí mít pevnou vůli. A lahvičky prázdné, nebo naplněné vodou, to už by nemělo tu pravou hodnotu.“
Pan Karel Třetina měl obsáhlé všeobecné znalosti o živé i neživé přírodě prakticky celé zeměkoule. Bez zaváhání vyjmenoval řeky podle délky, hory podle výšky, rarity v živočišné i rostlinné říši. Zejména k přírodě měl velmi blízko a desítky let působil jako ochránce přírody a každým rokem přednášel dětem na školách v přírodě. Byl také 51 let členem myslivecké společnosti a ctil myslivecké tradice: „Když myslivec na honu střelí, i když nic neuloví, pokud udělá nějakou chybu, pak je vždy povinován vše vyrovnat v závěru honu „tekutým platidlem“. I při zachování tradic užíval Karel Třetina tuto „medicínu“ jen v dávkách, jako na lékařský předpis.
Jeho malý byt byl plný loveckých trofejí, nožů a nejrůznějších kuriozit. Vyráběl také originální čakany. Přírodu, která byla pro něho vším, ctil po způsobu věnování velkého přírodovědce Josefa Vágnera, který Karlu Třetinovi do darované knihy poznačil: „Nikdy nesplatíme zvířatům, co jsme jim dlužni“.
Radost z pěkných věcí
Vášnivou sběratelkou kuriozit byla i manželka Karla Třetiny, paní Anastázie Třetinová. Měla ve své sbírce na 400 exponátů keramiky. Sbírat keramiku začala v závěru 20. století, kdy jako poštovní doručovatelka dostala v keramické dílně za doručení zásilky jako suvenýr keramický zvoneček. Později sbírku rozšířily vlastní exponáty. Byly to suvenýry z nejrůznějších míst v České republice i ze zahraničí. Keramiku pají Anastázie dostávala i při různých příležitostech od příbuzných a známých. Tak ve vitrínce vedle růžového porcelánu byl porcelán bílý karlovarský, zvonečky, dózičky, cukřenky, likérové a vinařské soupravy, skleněné a keramické figurky i slavnostní číše k životnímu jubileu.
„K nejvzácnějším patří porcelánová figurka královny u zrcadla a čistička bot,“ řekla při našem setkání paní Třetinová. „Nejraději mám černé malované sklo z Řecka. Soupravu z malovaného skla na svařené víno, i se skleněnou naběračkou, zhotovenou v Karolince na objednávku jsem dostala od babičky jako svatební dar. Mám ve sbírce také růženec. A keramický žehnáček, který se v minulosti zavěšoval u dveří a plnil svěcenou vodou, aby se mohl příchozí pokřižovat.“
Sen stát se učitelkou se paní Anastázii Třetinové nevyplnil. Už v šestnácti letech musela ve Velkých Karlovicích pracovat doma na poli a také na pile. Později byla zaměstnána v Tesle Rožnov. Od roku 1971 pracovala jako poštovní doručovatelka nejprve na Hutisku – Solanci, pak až do důchodu v Rožnově.
„Mám radost z pěkných věcí,“ řekla paní Třetinová. „Ráda se na keramiku dívám. Připomíná mi ty, kteří mi ji dali, také kde všude jsme s manželem byli. Pořád svou sbírku rozšiřuji – a pokud mne to baví, tak je dobře.“
Anastázie Třetinové s keramickým střevíčkem. Karel Třetina s kuriózním samorosty.
Text a foto © Richard Sobotka