Předchůdcem dnešního jízdního kola byl německý velocipéd, vynalezený v roce 1817. Byl vyroben ze dřeva, bez pneumatik a sedlových pružin a jezdec je poháněl tak, že se odrážel nohama od země.
Bicykl, což je poněkud zastaralý výraz pro jízdní kolo, jednoduše vyjádřeno pro kolo, nějak zcela automaticky patří a vždy patřil k modernímu člověku. Tedy k člověku hrdě se hlásícínu ke všemu prospěšnému, užívajícího věci nové k radosti i prospěchu všeho nového.
Vlastnit bicykl v prvé polovině 20. století bylo něco jako značka vyšší třídy. Ve druhé polovině 20. století tento cejch něčeho lepšího měl každý majitel osobního automobilu a ve století 21. každý majitel soukromého proudového letounu.
V polovině 20. století slavná éra bicyklu po nástupu automobilu opadla a už to vypadalo, že se bicykl stane pouhým muzejním artefaktem.
Tenkrát byly přehazovačky na bicyklu výsadou jen specialistů závodníků na bicyklech. Kdo by tehdy hádal, že jen o nedlouhý čas bude jezdit na bicyklu s moderní přehazovačkou i babička jedoucí na kole do supermarketu pro pět rohlíků a jedno mléko.
Éra znovuzrození doslova vášně pro bicykl s kvalitní přehazovačkou nastala s nástupem 21. století a bez nadsázky lze tvrdit, že zachvátila všechny vrstvy populace od sotva chodících mimin až po sotva chodící staroušky.
Každý má na vybranou, zda si raději pořídit kolo městské pro jízdu rušnými ulicemi, bicykl na volnou projížďku do přírody, kolo závodní, nebo horské kolo pro jízdu v drsném terénu. Nebo snad dokonce bicykl ze širokého sortimentu elektrokol.
I takto lze bicykl zaparkovat ve volné přírodě.
Vášeň pro bicykl zachvátil celou populaci do té míry, že se pro cyklisty budují speciální cyklostezky, kterými lze křižovat krajinu a kochat se rozkošemi, které nabízí.
Kouzlo bicyklu, tohoto jednoduchého pohybovadla vězí v tom, že od svého vzniku v roce 1817 až do dnešních dnů se pohybuje jen díky síle jezdce; elektřina u elektrokol slouží jen jako výpomoc. Nenajdeme jiný stroj, který pracuje tak levně. Až na koloběžku, která však spadá do jiné kategorie pohybovadel pro mini a midi člověky a pak také pro poněkud vyšinuté extravaganty, kteří se potřebují něčím permanentně zviditeňovat.
Bicykl, či jízdní kolo lze zaparkovat třeba v ložnici hned vedle postele. A zkuste to takhle praktikovat s nadupaným motocyklem, nebo s luxusním automobilem.
Možná se budeme časem oslovovat jízdní kolo, či bicykl, jako „můj miláček“ – a upřímně řečeno po více jak 200 letech věrné služby by si to zasloužilo.