Indiánský měsíc lovu.
Měsíční kámen pro měsíc září je safír. Symbolizuje jasné myšlení. Safír je podobně jako rubín odrůda nerostu korundu. Vyskytuje se v mnoha barvách, ale za nejcennější je považována modrá. Nejlepší druhy pocházejí z Barmy a Thajska.
Znamení vah. Planeta pro narozené od 24. září do 23. října. Povaha osob zrozených v tomto období vyznačuje se prý dobrosrdečností a melancholií.
Pranostiky – Čeho červenec a srpen nedovaří, toho září neusmaží. – Zmeškav léto, pozdě do lesa na maliny. – Po svatém Matouši čepici na uši. – Svatý Michal všecko z polí spíchal. – Čím víc hub roste, tím tužší zima naroste. – Pěkné růže v zahradách věští pěkný podzimek. – Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá. – Jasné dni na Matouše – v zimě vítr silně kouše. – Na svatého Václava každá pláňka dozrává. – Podzim na strakaté kobyle jezdí. – Září vínečko vaří. – Panny Marie narození, vlaštoviček rozloučení. – Touží-li září po rose, je v říjnu bláta po ose. – O svatém Jeronýmu připravuj se už na zimu. – Ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každý strom.
Z Á Ř Í
Od čeho vzniklo pojmenování tohoto měsíce? Od zářícího slunce, které bývá v polovině měsíce bílé a tak nízko nad obzorem, že uléhá rovnou do očí a nutí mhouřit víčka? Od zářivých dnů? Od svítivých částic, které se vydávají na nekonečnou pouť prostorem, nadnášeny lehkostí své existence?
Stíny mívají v bílém slunci ostřejší kontury a jsou černější než jindy. Okr na kostelní věži se měkce žlutí. Střecha radnice prosvítá pažitem měděnky.
I zvuky jsou o takovém dni jiné, ostřejší, jasnější.
Vzduch po ránu přímo jiskří a píchá chladem. Až k polednímu se prohřeje na přívětivou teplotu, pak může svetřík dolů. Navečer už jde zase chlad od vody a rtuť teploměru se zimomřivě tlačí do blízkosti pouhých pěti stupňů nad nulou. Při každém vydechnutí jdou od úst bělavé obláčky.
Mléčné slunce vyhledávají malíři. Usadí se na nízké stoličce uprostřed zarezlé trávy, čepelí štětce parcelují malířské plátno do barevných políček. Kokršpaněl s medově zlatou srstí lenoší opodál, hlídá zářivý den.
Třepetání křídel posledního motýla končícího léta v povětří.
Ani letící vrány neruší skřípavým krákoráním pohodu dne, neslyšně proplouvají na střapatých křídlech údolím ke stromům na návrší.
O zářivých dnech je příhodný čas lapat kradmá ohlédnutí, poslouchat úryvky hovorů, smích. Políbení o takovém čase má docela jinou kyprost, chuť a vůni.
Dědci na zápraží slastně mžouří oči do slunce, bláhově počítají, kolik měsíců musí uběhnout do příštího jara.
Dva staří lidé usedli na lavičku nedaleko řeky, v tichém zasnění pozorují nekonečný běh vody.
Prý bílé slunce předznamenává nástup deštivých dnů. Kdo by věřil!
Ale kdo ví, proč se září jmenuje právě září. Jestli podle radosti, jestli podle smutku. To nikdo neví.
Text a foto © Richard Sobotka