Paní Marie Šabacká, která se v celkové svěžesti dožila 101 let, měla jednoduchý recept na věčné mládí: všeho s mírou.
V září roku 2025 uplynulo 126 let od narození rožnovské občanky paní Marie Šabacké.
Dne 24. 9. 1899 se narodila v Ostravě-Hrušově. Do Rožnova se poprvé dostala před první světovou válkou, když vídeňský lékař doporučil její nemocné sestře pobyt v rožnovských, tehdy světoznámých klimatických lázních. Po skončení první světové války se do Rožnova vrátila. V lázeňském parku se v roce 1920 poznala se svým mužem, učitelem a řídícím, vzali se a v Rožnově už zůstali. Usadili se tehdy kousek za městem v přívětivé uličce Zátiší.
„Nevedla sem tehdy žádná cesta, ani elektrika nebyla,“ vzpomínala paní Marie Šabacká roku 1998 při oslavě svých 99 narozenin. „V místě dnešní zahrady hrávali kluci fotbal. Od města nás odděloval krásný lesíček, který rostl za tehdejším hotelem Radhošť.
Rožnov byl tehdy pořád ještě dřevěné městečko. Všechny chalupy, které jsou ve Valašském muzeu, stály tenkrát na náměstí. Uprostřed náměstí rostly stromy. V hudebním pavilónu každou středu a neděli dávali promenádní koncerty.“
A pousmála se nad další vzpomínkou: „Pamatuji si Masaryka při jeho návštěvě Rožnova roku 1928. Byl výborný řečník a velká osobnost. Dcerku Svatavu, měla tehdy pět nebo šest let, vzala Masarykova dcera Alice do náruče a pochválila její pěkný kroj. Lidé doprovázeli Masaryka na Radhošť, přenocoval na Pustevnách.“
Paní Marie Šabacká prožila celkem 9 politických režimů. Na který z nich vzpomíná v dobrém?
„Za Rakouska-Uherska byl pořádek, všecko fungovalo a mělo svůj řád. Člověk mohl cestovat bez jakýchkoliv dokladů do Itálie, Maďarska – kam si vzpomněl. Prostě stačilo sednout na vlak a jet.“
Také zavzpomínala na konec druhé světové války a přechod fronty, který prožili v rožnovské vilce v Zátiší.
„Ještě než vypukly v Rožnově boje, obsadili nás Rusi. Ti první byli výborní. Řekli, ať všechny cennější věci schováme. Ať se ukryjeme ve sklepě, ten že nás ochrání. Tam jsme prožili tři dny. Dcera Svatava měla tehdy roční dcerku, mléko jsme jí ve sklepě ohřívaly při svíčce. Její manžel byl v ty bouřlivé dny v Meziříčí. Od našeho domu ostřelovali Rusové město. Horní ulice byla celá vypálená. Potom z děl pálili na Meziříčí, hořelo tam nádraží a domy. Neměli jsme žádné zprávy, jak to tam vypadá, nevěděli jsme, co je s manželem od Svatavy. Teprve až se fronta přehnala, pak jsme se šťastně shledali.“
Roku 1998 paní Marie Šabacká oslavila v plné svěžesti devětadevadesáté narozeniny a při tom prozradila, jaký má recept na věčné mládí.
„Nic zvláštního,“ odpověděla tehdy. „Hodně se pohybovat. Pořád jsem pracovala na zahradě. Žádné kouření, alkohol, žádný sport, ani jsem netančila, žádné cvičení. Co jídla se týká, u nás se jedlo všecko: špek, sádlo, hlavně maso. Tak podle chuti, ale všechno s mírou. Moje maminka Emerencie Ševčíková žila s námi a dožila se u nás dvaadevadesáti let.“
Paní Marie Šabacká se dožila 101 let, měla jednu dceru, 2 vnoučata, 5 pravnoučat a 5 pra – pravnoučat, zemřela 24. května roku 2000.
Text a foto © Richard Sobotka