Mičkalová Helena, učitelka, sběratelka lidové slovesnosti, folkloristka (3. 9. 1935 – 22. 11. 2011). Narodila se v Mistříně u Kyjova. Absolvovala pedagogickou školu v Kroměříži. Učit začala ve Velkých Karlovicích–Podťatém a v roce 1966 absolvovala Pedagogiclý institut ve Zlíně. Celý život učila na karlovických školách. Věnovala se také ochotnickému divadlu a především národopisu. Téměř třicet let zapisovala vyprávění pamětníků. V roce 1976 jí vyšly první pověsti v Ostravském měsíčníku, v roce 1994 vycházely v Zemědělských novinách a knižně vyšla pod tituly O čem si vyprávjajů Karlovjané, Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo. Vedla dětský soubor Javorník a pěvecký sbor žen Karlovjanky. V roce 2010 byla sběratelka lidové slovesnosti, spisovatelka a folkloristka Helena Mičkalová vyhlášena osobností Zlínského kraje. V roce 2025 by se Helena Mičkalová dožila 90 let.
Heja Josef, řezbář (12. 3. 1902 – 5. 9. 1985). Vyřezal řadu figurek a betlémů, které došly uznání na výstavách doma i v zahraničí. Byl o něm natočen televizní film Jak dřevo promluvilo. V roce 2025 uplynulo 40 let od úmrtí řezbáře Josefa Heji.
Kučera Jaro, malíř (16. 9. 1885 Bystřice pod Hostýnem – zemř. 27. 6. 1950 Hranice na Moravě). Absolvoval učitelský ústav v Příboře a VŠUP v Praze. Učil v Johanové, Krhové a v Rožnově. V letech 1922-1945 bylo ředitelem Zemské gobelínové a kobercové školy ve Valašském Meziříčí a získal pro spolupráci řadu předních českých umělců. Podnikl řadu studijních cest do Německa, Dánska, Norska, Francie a Itálie. Pro své obrazy a návrhy gobelínů si vybíral náměty z valašského prostředí (Radhošť, Valašské chalupy). Známé jsou i jeho portréty Josefa Kalusa a Františka Schlattauera. V roce 2025 uplynulo 140 let od jeho narození.
Bayer František, sběratel lidových písní (29. 3. 1853 Rožnov pod Radhoštěm – 12. 9. 1925 Přerov). Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci a byl učitelem v Rožnově, Olomouci, Hlinsku, Jeříně a Přerově. Navázal na činnost F. Sušila a B. M. Kuldy, sbíral valašská přísloví a pořekadla. Písně z Rožnovska vydal ve sborníku Radhošť. V roce 1874 vydal Valašské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského, v roce 1877 Rožnov léčebné místo na moravském Valašsku, v roce 1918 Zaškerme sa, humoresky, švandy, vtipy. S Františkem Koželuhou vydal v roce 1898 Františka Palackého poslední loučení s rodnou Moravěnkou roku 1873. Založil a řídil beletristické a pedagogické časopisy a knižnice. V letech 1876-8 řídil s J. Večeřou olomouckou literární revue Koleda. V roce 2025 uplynulo od úmrtí Františka Bayera 100 let.
Borovička Milan, amatérský fotograf (12. 9. 1925 Krásno nad Bečvou – 1. 2. 2011 Valašské Meziříčí). Absolvoval Obchodní akademii a pracoval ve Valašském Meziříčí. V roce 1965 stál u založení valašskomeziříčské skupiny fotografů Profil, později byl členem skupiny Setkání. Fotografoval své město a zejména stylizované ženské tělo. Od roku 1976 je držitelem titulu AFIAP a ASFČ. Vyučoval portrétní fotografii na Institutu výtvarné fotografie Slezské univerzity Opava. Vystavoval doma i v zahraničí. Milan Borovička fotografii nikdy nestudoval, nicméně stala se jeho celoživotním zájmem, první snímky publikoval časopisecky v roce 1950. V roce 2025 uplynulo 100 let od jeho narození.
Štika Jaroslav, etnograf (1. 4. 1931 Rožnov pod Radhoštěm – 28. 9. 2010 Rožnov pod Radhoštěm). Absolvoval valašskomeziříčské gymnázium a filozofickou fakultu Masarykovy univerzity Brno. V letech 1956 – 72 pracoval v ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. V letech 1972-99 byl ředitelem Valašského muzea v přírodě. Vydal Etnografický region Moravské Valašsko, jeho vznik a vývoj, Lidová strava na Valašsku a Československá muzea v přírodě. V roce 2025 uplynulo od úmrtí Jaroslava Štiky 15 let. Jeho ostatky jsou uloženy na Valašském Slavíně.