Malovaný podzim ještě toho roku nestačil udělat tečku za vizuální přehlídkou všech svých barevných proměn, když nečekaně udeřil ranní mrazík. No, mínus jeden a půl stupně na teploměrné stupnici pána Celsia nic moc, ale platná psovi mucha, jak svého času a blahé paměti hlásal děda Karásek.
Děda Karásek už je sice nějaký rok na pravdě Boží, ale rozumbradování jsme nepotratili. Na radnici naší krásné podhorské vesničky starostuje Béďa Zvoníček a tomu, jak říkávala naše babička Jarmila, jiskří v palici, až jako když vyzvánějí památeční bimbáky na věži našeho pěkného kostelíčka.
„Uděláme na naší krásně rovné návsi z dlaždic ohradníček. Nanosíme z nedalekého potůčku Žabák pár kbelíků jak křišťál čisté horské vody a máme bruslácký stadion, jako když vystříhne,“ přednesl starosta, ten kluk chytrej jak africký šaman, však proto byl starostou, náš Béďa Zvoníček. „Třeba celosvětové hry v brusláckém umění můžeme na naší návsi uspořádat.“
Jen nebylo dost zřejmé, jak horaly, navyklé na prudké sněhové skluzavky, jak je naučit brusláckému umění.
„Nic snazšího,“ prohlásila Máňa odvedle. „Přimontuješ na podrážky bot brusle vintovky nebo kolumbusky a jedeš.“
Máňa odvedle uměla úplně všecko, čím se probudilé lidstvo už několik tisíciletí zabývalo. Jedni závistivě uždibovali, že proč také ne, vždyť je všeobecně známo, že je Máňa odvedle stará čarodějnice. Jiní jim oponovali, že je Máňa odvedle pořád ještě čupr děvče a všecko, co svede, to se naučila pílí, vytrvalostí a touhou po všeumění.
Také jako první a vlastně i jediná nejen ze vsi, ale i z celého okresu, kraje, prý dokonce i z celé zeměkoule, oprášila brusle kolumbusky, přišroubovala je festovně na chlapácké boty, co měla na práci do lesa a hurá na kluziště, které se pak od samého počátku a na věčné časy až podnes jmenuje po ní jako „Zimák Máni odvedle“.
„Musíš trošku výš,“ pokřikoval starosta Béďa Zvoníček, takto zároveň univerzální trenér zimních i jiných sportů. „A pokud se přece tou svou panimandou dotkneš ledu, tak udělej delší skluz, ať nemusíme led furt hladit lopatami.“
Máňa odvedle byla v programu uváděna jako sólo krasojezdkyně a zároveň jako součást krasobruslařského páru s Vojtou Komínkem. Je třeba spravedlivě poznamenat, že trénovali, až se z nich kouřilo. Především teorii probírali. To by málokdo spočítal, kolik hodin proseděli v restaurantu Lojzy Bedníčka, čmárali po papírech, po ubruse i po stěnách, jak kterou figuru vyprecizovat. Však co cigaret v restoránu Lojzy Bedníčka vykouřili, co tekuté moudrosti průzračné i nažloutlé a také jinak barevné do sebe nalili, no, to by byla sága na několikero pokračování.
Čas neúprosně klepal na dveře i na okna, že se bruslácká premiéra nezadržitelně blíží. Avšak o samotné akci, světové premiéře krasobruslení sólo i v tanečních párech, lze podnes nalézt v místní kronice pouze jednoodstavečkový záznam.
Do zápolení na bruslích byla zapsána jediná Máňa odvedle, a ještě jako pár v tanci spolu s Vojtou Komínkem. Na soutěžní den bylo hlášeno počasí mrazivé, ale s nečekanou oblevou. A než Máňa odvedle brusle kolumbusky kde všude po almarách našla, vzdušný tlak přihnal teplou vlnu nečekaně o nějakou tu hodinu dříve. Direktoriát soutěže rozhodl provést soutěžní tanec alespoň na sucho bez bruslí, leč ani to nebylo lze, protože Vojta Komínek, zanícený bruslař, ale zároveň i zapálený myslivec, měl právě něco jiného na práci. Totiž právě tou dobou troubili na Vřesovém palouku jeleni, což Vojta Komínek, jako člověk veskrze prosáklý mysliveckou krví, vypustit z nočního i z denního programu nemohl.
Než starosta Béďa Zvoníček toho dne vylezl z kanafasu, zůstala z ledu na krásně rovné návsi jen nevelká kalužina vody.
Nadějná sportovkyně Máňa odvedle prohlásila, že s takovou se na celé sportování vykašle. Někteří pak přitakávali, že udělala dobře a jiní patolízalové škodolibě dodávali, že udělala velmi dobře.
Kdy se nějaké další sportovní hry v naší milé obci uskuteční, je zaznamenáno ve hvězdách. Přičemž nejbližší hvězdárna je vzdálena přibližně padesát kilometrů.
Takže…
Text a ilustrace © Richard Sobotka