Josef Lucián Ondřej Kramoliš, kronikář (7. 1. 1827 – 28. 10. 1857 vždy Rožnov pod Radhoštěm) byl prýmkařem, ale když po úrazu nebyl schopen práce, dělal si alespoň zápisky a sepsal: Paběrky z dějin městečka Rožnova, které do svých literárních děl převzal Beneš Metod Kulda a také jeho synovec Čeněk Kramoliš.
Krédem J. L. O. Kramoliše byly výroky českých vlastenců: Bůh, král, vlast – Ctnosť, mír, slast. – Kde se zrodíš, tam se hodíš.
A také přísloví Josefa Dobrovského (17. 8. 1753 – 6. 1. 1829), českého jazykovědce, zakladatele slavistiky a historika, největší osobnost českého osvícenství a vůdčího ducha národního obrození: Chraň sebe, braň svoje, zastaň vlasť i jazyk tvůj. To příkaz Boží, to příroda velí, k tomu dopomož Pán Bůh můj.
Městečko Rožnov v dávné historii a v současnosti.
Městečko Rožnov založeno Léta Páně 1245-1248 od olomouckého biskupa Bruna. O jeho názvu se vypráví, že když zakladatelé hledali příhodné místo v hornaté končině Valašska přistihli zbojníky, kteří si pekli na rožni ulovenou zvěřinu. Podle toho nazvali obec jako Rožnovec a časem se název pozměnil na Rožnov.
Jiná legenda vypráví, že první rožnovské chalupy byly stavěny v Dolní ulici, kde z jedné strany teče řeka Bečva a z druhé říčka Hážovka. Pod Dolní ulicí se obě řeky spojují. A protože ta ulice jest v rohu, nazvali obec Rožnov.
Prvním pánem Rožnova byl jeho zakladatel olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku, jenž zemřel roku 1281. Od toho času, až do smrti hraběte Františka Kynskeho (17. listopadu 1823), uběhlo 542 let, kdy 48 hrabat mělo panství Rožnovské ve svém majetku.
Dědina Staré Zubří vybudovaná byla roku 1310 a obývaná až do roku 1532.
Ruiny rožnovského hradu Zámčisko – Hradisko si podnes uchovávají svá tajemství.
Hrad Zámčisko, později nazývaný Hradisko, byl vybudován roku 1348 za tehdejšího hraběte Jana z Kravař. Vrchnost v onom hradě sídlila až do roku 1532. Toho času sídlil na hradě dědičný pán Jaroslav Schellenberg, byl zlý a poddané sužoval. To on postavil pod Rožnovem při Rypkově mlýnu hutě – hamry na stříbro. Dělníci a horníci ze Starého Zubří museli v těch hutích pracovat. Jelikož se s nimi zle zacházelo, v tajnosti se uradili, jak se pánovi za ty ukrutnosti pomstít. Tak všechny šachty, v nichž rudu kopali, jedné noci zkazili, zasypali, vodou zaplavili a takto zničili. A všichni utekli, takže dědina Staré Zubří zůstala roku 1532 pustá.
Původně obec, dnes městečko Zubří, na pozadí vrch Hradisko s rozvalinami někdejšího hradu.
Pověst vypráví, že majitel hradu Zámčisko nechával každé ráno třikrát troubit a takto dával poddaným znamení, aby do panské práce nastoupili. Pokud se některý po třetím troubení do práce nedostavil, byl na pánův rozkaz nemilosrdně tělesným trestem pokárán.
Kvůli nesnesitelnému trápení se všichni domluvili a utekli do Uher za snazším živobytím. Aby svého pána oklamali, zanechali v opuštěné dědině jednu stařenu, která ráno následujícího dne do každé chalupy vešla a podpalovala v peci připravené dříví.
Ráno následujícího dne zazněl z hradu jako obyčejně zvuk trubky na znamení, aby se poddaní do práce odebrali. Když ani po třetím znamení žádný na robotu nepřicházel, hlásili sloužící pánovi, že se sice z každé chalupy kouří, ale žádný z poddaných na robotu nepřichází. Rozzlobený pán přikázal drábům, aby kyji lidi na robotu přihnali. Když ale drábi do dědiny přišli, žádného z tamních obyvatel, kromě jedné stařeny, nenašli. Tázali se jí: „Kde se všichni poděli?“ Odpověděla jim: „Sama je hledám. Od časného rána od chalupy k chalupě chodím, žádného jsem nenalezla. Myslela jsem, že jeli do lesa pro dříví, proto jsem v pecích podpalovala, aby mohli spěšně snídani uvařit a na robotu jít.“
Když se žádný z obyvatel dědiny Zubří do své chatrče nevracel, poznal pán i drábi, že poddaní uprchli. Díky lsti mohli obyvatelé Zubří v Uhrách se usadit a novou dědinu založit, kterou na památku také Zubří nazvali.
Vrchnost 14 let hrad Zámčisko obývala. Pak zůstal hrad pustý. A poněvadž se v něm loupežníci zdržovali, byl tento nařízením vysokých úřadů a peněžitým nákladem 130 zlatých, roku 1546 pobořen.
Legenda se pojí k obci Staré Zubří, která časem znovu ožila. Z kdysi pevného a nutného hradu Zámčisko–Hradisko, se po dnešní dny zachovala brána, hradní příkop a rozvaliny.
Pohled z Hradiska za časného rána na město Rožnov a památnou horu Radhošť.
Text a foto © Richard Sobotka