Listopad je také indiánský měsíc „bláznivý“. V naší zeměpisné poloze je studeným deštěm a ještě studenějšími sněhovými plískanicemi předzvěstí zimy.
Listopad – Indiánský měsíc „bláznivý“.
Znamení střelce. Planeta pro narozené od 23. listopadu do 22. prosince. Lidé tohoto druhu jsou prý veselí a temperamentní, lidé dobrého srdce.
Měsíčním kamenem pro listopad je topas, který symbolizuje věrnost. Nejvíce jsou ceněny žluté odrůdy. Topas je nerost složený z hliníku oxidu křemičitého a fluoru. Nachází se hlavně v Brazílii, Rusku a USA.
Listopadové pranostiky: Když dlouho list nepadne, tuhá zima se přikrade. – Na svatého Martina, kouřívá se z komína. – Kliment zimu oblibuje. – Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu. – Hus o Martině nejpěkněji zpívá. – Jíní o Všech svatých věští nám o Vánocích tuhé mrazy a krutou zimu. – Kvetou-li v listopadu znovu stromy, bude zima trvati až do května. – Hřímá-li v listopadu, bude úrodný rok. – Jaký listopad, taký příští březen. – Vhodí-li husa o Martině po ledu, chodí v Vánocích v blátě. – Hřmí-li v tomto měsíci, ať se těší rolníci.
Listopad.
K čertu s myšlenkami na nevlídné plískanice. I listopadové dny mohou být slunečné. A pokud větrné poryvy vymetou z přetopeného kotle nad Středomořím vyhřátý vzduch, pak dokonce i teplé.
Kdo se odváží tvrdit, že je listopad měsícem smutným? Snad proto, že si hned v jeho úvodu připomínáme památku zesnulých? Smrt je vlastně jen pokračováním života, také může mít chvíle hezčí, slavnostnější, třeba i plné radosti v podobě zástupů rozžatých svíček a kytic živých květů.
Možná právě listopad je tím nejlepším měsícem na převtělování. Listy stromů se od jara poctivě přidržovaly své větve. Teď se jejich tváře vybarví, stonek zemdlí. Pak stačí vánkové fouknutí a už se vydávají na vzdušnou pouť. Jako poletující hejnka se náhle se zvedají, s radostným ševelením proletí zahradou, vytrácejí se mezi domy.
To jsou ty šustivé pohyby za našimi zády, trochu zlomyslné, trochu veselé, trochu dovádivé, plné radosti a zároveň jakési úzkosti. Běhají ty listy po cestách a chodnících, pospíchají kolem obrubníku, točí se pomateně na volné ploše, poskočí, vzlétnou, znovu usednou, zasmějí se, zasyčí, zmlknou. Za větrných večerů je všude kolem nás plno drobného chichotání, jsou to rozverné tanečky se zpívánky v syčivé tónině.
To se ozývají duše našich zemřelých, vesele, škádlivě, teskně. Tančí a takto se veselí v ten listopadový čas. A když se dováděním konečně unaví, nechají list listem, ulehnou zpátky do svých hrobů, po celý další rok zase odpočívat.
Není příjemnějšího pocitu, než ze studeného listopadového povětří vejít do teple vyhřáté místnosti. Najednou i tam všechno zavoní po spadaném listí, po kypré měkké zemi.
Proč nemít rád právě listopad? I to je přece náš měsíc.
Text a foto © Richard Sobotka