Za humny už zase zvoní stříbrné podkůvky Martinova bělouše. Pranostiky uvádí: „Svatý Martin přijíždí na bílém koni.“ Toho dne by se měl ukázat první sníh.
V dávné minulosti byl svatý Martin považován za patrona vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů.
V roce 339 přijal svatý křest. U armády zůstal pro své důstojnické povinnosti ještě 15 let. V březnu 354 požádal Martin o odchod z armády. Žil poustevnickým životem. Po čase byl vysvěcen na jáhna a poté přijal kněžské svěcení. Hlásal evangelium a vykonal několik zázraků.
Legenda praví, že husy rušily jeho kázání a husy jsou s tímto svátkem už navždy spjaty.
Celý život se Martin řídil zásadami křesťanské lásky k bližnímu. Dožil se věku 80 let a 11. 11. 397 byl pohřben v Tours do prostého hrobu. Nad jeho hrobem stojí bazilika sv. Martina. Martinův plášť je uchován v královském paláci v Paříži.
Svatý Martin je také spojen s procesem zrání hroznů. V oblastech s vinicemi je jeho svátek často spojen s prvním ochutnáním mladého vína. Víno určené k oslavě svatého Martina zraje pouhé dva týdny, přesto má svou vlastní chuť. Tradičně se první láhve vína otevírají 11. listopadu v 11 hodin, víno se vždy nalévá z lahve, nikdy ne ze sudu.
Oslavy 11. listopadu jsou také ve znamení konce zemědělského roku a oslavou úrody a tento den je spojený s radostí, jídlem a vínem.
Sv. Martin stal se symbolem nesobectví, obětavosti a podpory v těžkých časech, což mu na věky zajistilo pozici ochránce vojáků a válečných veteránů, stejně jako švadlen, kožešníků a všech, kdo se starají o výrobu oděvů pro ostatní, stal se patronem nejen vojáků, chudáků, pastýřů, hostitelských činností, ale i vinařů, a dokonce i abstinentů.
Martinovo krédo: „Komu se v životě dobře daří, neměl by zapomínat na ty, kteří žijí v nouzi.“
Svatý Martin, patron města Frenštátu p. R. Foto z oslav.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka