Čím asi Arménie fotografa Josefa Bosáka oslovila, že ji už po několikáté navštívil a pokaždé z ní přinesl kolekci cenných fotografií.
Možná osudem té hornaté země a tamních lidí, kdy od starověku byli Arménci jakoby rozeseti v mnoha zemích světa. V časech první světové války se stali terčem turecké genocidy, kdy zahynulo na 1,5 milionů Arménců. Jezero Van a posvátná hora Ararat se nacházejí na území Turecka.
Svébytnosti se Arménie dočkala až 25. prosince 1991 jako Arménská republika. Má kolem 3 milionů obyvatel. Obklopuje ji Gruzie, Azerbajdžán, Irán a Turecko.
I když se píše rok 2025, v Arménii jakoby se zastavil čas.
Černobílé dokumentární fotografie Josefa Bosáka pronikají hluboko do duše. Každá věc na snímku má svůj příběh, ať je to kámen, rozžatá svíce, vrásčitá tvář či soustředěný pohled. Každý optický příběh pak doprovází psané slovo, které jej prohlubuje a uvádí do správné polohy naší hvězdné soustavy i vesmírné sféry milionů a miliard hvězd jiskřících na obloze.
Arménci mají svou víru – arménskou apoštolskou církev. Mají i své osobnosti. Jednou z nich je spisovatel, dramatik, scénárista, romanopisec, básník a autor písní William Saroyan (1908-1981), potomek arménských rodičů, uprchlých do USA, kde se ve městě Fresno v Kalifornii narodil, kde také zemřel, ale pohřbený je na Arménském hřbitově na hoře Ararat. Rodina žila v nouzi a čtyři děti musely na několik let do sirotčince. Po návratu domů absolvoval William pouze základní školu. Brzy nato začal psát příspěvky do novin a postupně se vypracoval na spisovatele známého po celém světě. I pak se William Saroyan neochvějně hlásil ke svému arménskému původu.
Také o tom vypráví výstava černobílých fotografií profesionálního fotografa Josefa Bosáka. Černobílý formát dodává snímkům další rozměr. Takže je důvod, proč výstavu fotografií Josefa Bosáka „Kus arménské duše“ ve vsetínském zámku navštívit.
Výstava potrvá až do 4. ledna 2026.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka