Spisovatel František Stavinoha, rodák ze Zašové se narodil dne 10. 7. 1928. Jeho cesta ke spisovatelskému řemeslu nebyla nijak snadná.
Po absolvování měšťanské školy se učil knihařem, pekařem, pracoval jako pomocný dělník, cihlář a topič. Během vojenské základní služby (1947-1949) nastoupil do dolů a hornictví na Kladně už se upsal natrvalo. Vykonával řadu profesí jako horník, signalista u těžního zařízení, těžmistr a od roku 1975 pro nemoc páteře v povrchovém provozu. K psaní se dostal v 50. letech v závodním časopise, který při zaměstnání redigoval, publikoval také v novinách a časopisech. Knižní prvotinou byla kniha povídek Nemilovati se trestá (1968). I další jeho knihy námětově těží z Kladenska. Přesto se pořád cítil být rodem z Valašska, přesněji ze Zašové. „Na Valašsko mám ty nejhezčí vzpomínky,“ řekl při interview dr. Marii Mikulcové 4. července 1994 pro Naše Valašsko. „Abych si je podržel v paměti, jezdím tam každý rok na zašovskú púť. A co bych chtěl vzkázat do Zašové? Že jsem si nikdy nemusel připomínat svoje zašovjanství.“ Rodnou valašskou ves Zašovou připomněl půvabnou knížkou Podbeskydské pastorále, kterou v roce 1983 vydal Československý spisovatel v Praze.
František Stavinoha se ke spisovatelskému řemeslu dopracoval z ryze dělnických profesí vlastní vůlí a uměním. Dráhu spisovatele ukončil v roce 1992 v pořadí třináctou knihou „První stopy v bílém sněhu“. Zemřel před dvaceti lety po dlouhé nemoci 8. dubna 2006 ve věku 78 let. Jeho rodnou chalupu v Lojčíku by dnes marně hledal, ale v srdcích Zašovjanů zůstal zapsán trvale.
Text a reprofoto © Richard Sobotka