Jubilující profesor Daniel Drápala, etnolog a historik (nar. 8. 7. 1976 ve Valašském Meziříčí).
Přestože je svou pedagogickou a vědeckou činností spjat s Masarykovou univerzitou v Brně, řada jeho odborných a popularizačních aktivit se váže na město Rožnov a šířeji na celé Valašsko. Jedním z impulsů k soustavnému badatelskému úsilí směřujícímu k dokumentaci historie a tradic Rožnova a okolí byla mimo jiné jeho snaha důkladněji poznat životní podmínky generací, které v městě a jeho okolí žily před námi. Jeho zájem směřuje k poznání všedního i svátečního života obyvatel na východní Moravě a na Rožnovsku zvlášť.
Po Gymnáziu v Rožnově pod Radhoštěm absolvoval v letech 1994-99 Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor etnologie–historie. V letech 1999-2004 pak na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně doktorské studium – obor etnologie.
V červnu 2025 jej prezident jmenoval profesorem pro obor etnologie.
Daniel Drápala má obsáhlou bibliografii odborných prací, zaměřených na etnologii a historii a je členem poradních orgánů řady organizací zabývajících se těmito vědními obory.
V letech 1999-2007 byl zaměstnán ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, od roku 2006 v Ústavu evropské etnologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně.
Docela malé interview.
Už v roce 1925 při vzniku Valašského muzea byly obavy z úpadku a zániku lidové kultury, jak je na tom lidová kultura v současnosti – o sto let později?
Přestože kulturu minulých generací již v mnoha ohledech převrstvil moderní svět a jeho výdobytky, my se k ní vracíme jako k inspirativnímu dědictví – živému odkazu, který nám má i dnes co říci. Co však žije dále je tradice – onen proces předávání znalostí, zkušeností, hodnot z generace na generaci. Její princip není v konzervaci něčeho nefunkčního, ale naopak v zachování životnosti toho, co společnost i jednotlivce obohacuje a naplňuje. Proto je tradice schopna přijmout nové impulsy a skloubit je s tím starým, zděděným.
Která z tvých – z nepřehledného počtu – publikací je tvému srdci nejblíže a proč.
S každou se pojí jiný příběh, jiné motivy, jiní lidé, kteří byli nápomocni s jejím
vznikem. Cením si těch, které vznikaly v kroužku podobně naladěných kolegů a
přátel – bylo tomu tak zvláště u knih Až na vrchol Radhoště, Zapomenutá zákoutí
nebo Stopy lidského umu.
Na jakém literárním díle pracuješ v současnosti?
Vedle edice vzpomínek a příběhů spjatých s věznicí rožnovského okresního soudu ve 30. a 40. letech 20. století, které vyjdou na podzim jako další svazek Rožnovských malých tisků, pracuji již několik let, byť s přestávkami, na knize Rožnované ve Velké válce. Měla by být protějškem knihy z roku 2024 Rožnované a Velká válka. Ta se zaměřila na každodenní život, strasti i radosti prožívané Rožnovany v jejich domovech – v zázemí. Rožnované ve Velké válce budou naopak prostřednictvím autentických zápisků ze zákopů či pozdějších vzpomínek sondou do frontového života. A neměl bych zapomenout ani na společnou knihu o ÚLUV – tedy Ústředí lidové umělecké výroby, která mimo jiné připomene v příštím roce výstavu ve Valašském muzeum v přírodě v Rožnově od Radhoštěm.
Co přát Valašsku do dalších let?
Především to, aby i nadále oplývalo vnímavými lidmi, kteří hledají cestu k poznání jedinečnosti a kouzla tohoto koutu naší země a dovedou jeho historický a kulturní odkaz s pokorou a zároveň hrdostí předávat dál.
Jaký je tvůj osobní cíl pro další životní etapu?
Již naši předkové říkali: Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání. A tak sice plánuji, říkám si, co by bylo potřeba zpracovat, co by mne bavilo, jaké badatelské resty je třeba napravit. Ale pak znenadání přijde nějaký nový impuls a hned je vše jinak. Takže se raději nechám osudem překvapit.
Závěrem je dobré připomenout, že Rožnov vydává ediční řadu Rožnovské malé tisky. S nápadem přišel právě Daniel Drápala, vedoucí redaktor této edice. Prvý Rožnovský malý
tisk vyšel v roce 2003, takže do současnosti v roce 2026 jich bylo zatím realizováno 23 svazků, což je utěšeně obsáhlá knihovnička, a k vydání jsou připravovány další.
Popřejme jubilantovi do dalších let neutuchající tvůrčí elán ke splnění všech vytýčených cílů ku prospěchu města Rožnova a krásného Valašska.
Text a foto © Richard Sobotka
Hynek Fialka, vlastivědný pracovník (nar. 26. 7. 1826 – 3. 4. 1904 vždy Frenštát pod Radhoštěm. Byl tkadlec a vlastenec. Jeden za tří křísitelů (s. Val. Kostelníkem a Rud. Kallusem) národního probuzení ve Frenštátě. Iniciátor založení měšťanské záložny a vybudování kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti (1885), spoluzakladatel Občanské záložny a pojišťovny Radhošť (1869), Sokola (1890), hudební školy (1884) a mateřské školy (1893). Od roku 1860 městský radní. V zápisníku Všelicos na památku zapsal aforismy, epigramy a vzpomínky. V roce 2026 uplynulo 200 let od jeho narození.
Vložil –sb-