V roce 2026 uplynulo 230 let od chvíle, kdy v roce 1796 přijeli do Rožnova na popud c. k. rady a krajského fysika Františka Kročáka první 4 lázeňští hosté, jejich úspěšné vyléčení dalo popud ke vzniku v minulosti věhlasným Klimatickým lázním v Rožnově pod Radhoštěm.
Bez jakéhokoliv ohlasu si město Rožnov pod Radhoštěm připomnělo toto „malé“ jubileum – 230 let od vzniku v minulosti věhlasných klimatických lázní.
V závěru 18. a počátkem 19. století se ujala idea návratu člověka k přírodě. Nedaleko města Jeseník (původně Frývaldov), založil (před 200 lety) roku 1826 sedlák Vincent Priessnitz dnes světoznámé vodoléčebné lázně (Lázně Jeseník, původně Gräfenberg). Tento laický léčitel propagoval léčbu studenými koupelemi, zábaly, dlouhými procházkami a střídmou stravou. V horském okolí vybudoval pro lázeňské hosty chodníky k třiceti pramenům s upravenými studánkami. Léčil také chladnými obklady, podnes známými jako Priessnitzův zábal. Vděční pacienti mu po smrti vybudovali mauzoleum, stavěli sochy a rozvěšovali pamětní desky.
Éra klimatických lázní nastala v Rožnově stejně nenápadně, dokonce o třicet let dříve. Kdo ví, zda (před 230 lety) roku 1796 c. k. rada a krajský fysik František Kročák očekával takový úspěch, když do Rožnova poslal čtyři neduživce s prsní chorobou, aby se léčili vzduchem a žinčicí. Faktem je, že ještě v roce 1950 lékaři srovnávali klima v Rožnově s tatranským, ale v té době už se někdejší dřevěné městečko stalo průmyslovou základnou.
Důležitou roli v historii rožnovského lázeňství sehrál někdejší hraběcí ředitel rožnovského panství Josef Drobník, muž bezohledný a přísný a proto neoblíbený. Také však jasnozřivý, neboť pochopil význam lázeňství pro město. Josef Drobník pojal myšlenku udělat z Rožnova léčebné místo a za tím účelem už roku 1820 založil léčebný ústav, zřídil z hájnice u města park, přikázal udělat v něm cestičky, umístit lavičky k odpočinku, postavit pavilonek a pec na ohřívání žinčice. Když se pak roku 1852 ujal v Rožnově léčebných věcí výtečný lékař z Vídně dr. František Polanský, získaly klimatické lázně světový ohlas a do Rožnova přijížděli hosté z Ruska, Francie, Asie i Ameriky. V době největšího rozkvětu navštěvovalo během lázeňské sezóny tehdy třítisícový Rožnov na tři tisíce lázeňských hostů.
Srdcem klimatických lázní se stal léčební dům (dnes všeobecně známý jako Společenský dům). V čase výstavby Lázeňského domu prožívalo rožnovské lázeňství největší rozmach, kdy i přes nepříznivou situaci s dopravou pomocí dostavníků se za zdravým povětřím hrnuli do rožnovských klimatických lázní klienti téměř z celého světa.
Plán stavby léčebního domu připravil architekt Chytil z Nového Jičína a stavbu prováděl stavitel Zapletal z Frenštátu. Základy byly kopány od 1. června 1874. Stavba byla dokončena 10. listopadu téhož roku.
Otevření léčebního domu byla pro Rožnov velká událost. Spolek pro okrašlování a zařizování zábav rozeslal 29. 6. 1875 při této příležitosti pozvánku na Slavnost otevření léčebního domu v Rožnově, konanou v neděli 4. července 1875.
V léčebním domě byla místnost, kde se lázeňským hostům vydávala žinčice, kuchyně pro ohřívání žinčice, čítárna s knihovnou, velkými fotografiemi a skupinami květin okrášlený sál s jevištěm, byla zde ordinační síň a také byt pro domovníka. Od severní strany připojena veranda sloužila za nepříznivého počasí lázeňským hostům k promenádě.
O věhlas klimatických lázní v Rožnově se zasloužil zejména MUDr. František Polanský. Působil v Rožnově jako první lázeňský lékař od roku 1850 do roku 1887. Na jeho doporučení začali jezdit do Rožnova hosté z Vídně, později i odjinud. MUDr. František Polanský dal rožnovským lázním pevnou organizační strukturu. V létě vždy působil v Rožnově, přes zimní sezónu ordinoval v italském Meranu. Ještě po roce 1887 MUDr. František Polanský do Rožnova jezdil, hosty sem posílal, o Rožnovu psal. Na sklonku života byl jmenován čestným občanem Rožnova a nakonec zde byl i pochován. Podnes na něho zůstala památka v podobě náhrobní kamenné desky. Stářím omšelý povrch už neumožňuje přečíst ani jméno: MUDr. František Polanský. Ostatky tohoto lázeňského lékaře někdejších vyhlášených klimatických lázní v Rožnově pod Radhoštěm jsou údajně uloženy na čestném místě u paty rožnovského kostela Všech svatých. Při opravách kostela byla náhrobní deska přemístěna pod již neexistující stříbrný smrk po pravé straně při vstupu do farské zahrady. Odtamtud byla deska přemístěna na Valašský Slavín do Valašského muzea v přírodě.
Podle lázeňské statistiky navštívilo rožnovské klimatické lázně v letech 1865-1936 celkem 79 039 lázeňských hostů, z toho 41 101 cizinců (mimo evropských zemí také z Afriky, Argentiny, Indie, Kanady, Palestiny, Sýrie a USA).
V Rožnově se léčila počínající tuberkulóza, katary a záněty sliznic a dýchacích cest. Později byla zřízena vodoléčba, elektroléčba a terénní léčba, což mělo příznivý vliv na léčbu otylosti, zácpy, organických a srdečních vad, nervozitu, katary zažívacího ústrojí a revmatismus.
Největší rozkvět zaznamenaly klimatické lázně na přelomu 19. a 20. století. Nejvíce lázně utrpěly oběma světovými válkami. K jejich definitivnímu zániku přispěla změna společenských poměrů po roce 1948 a zavedení lehkého průmyslu ve městě Rožnově. V roce 1950 klimatické lázně zanikly.
V Nerudově ulici byl roku 1844 vybudován hotel Elzer, původně sloužil jako oblíbená kavárna, pak jako hotel se 22 pokoji (později hotel Novák, hotel Rožnovan, dnes hotel AGH). Roku 1879 neváhali posedět v Elzerově kavárně lázeňští hosté: Paní R. Teintuchová z Krakova, se slečnou dcerou. Pan M. Tolzers, obchodník z Kišiněva, s paní chotí. Paní Cecilia Pallerstrová, choť kupce z Vídně, s dítětem. Pan Eduard Bix, soukromník z Terstu, který byl ubytován v čp. 177 na Rudolfově (dnes Masarykově) náměstí. A mnoho dalších hostů.
Rožnovské klimatické lázně zažívaly v té době zlaté časy a do Rožnova i přes obtíže s cestováním přijíždělo pravidelně více hostů, než měl třítisícový Rožnov obyvatel.
Ta doba už sice pominula, ale půvab Beskyd i samotného Rožnova zůstává.
Derscényho kříž pod Kozincem.
V době největšího rozkvětu rožnovského lázeňství v 19. a na počátku 20. století byly v okolí Rožnova vybudovány chodníky, jimiž se lázeňští hosté vydávali na procházky. Inhalace horského vzduchu příznivě působila na jejich uzdravení. ne nadarmo se Rožnovu říkalo moravské Merano. Rožnov navštěvovali hosté z Evropy i ze zámoří.
Jedna z mála připomínek zašlé slávy rožnovských klimatických lázní se nachází na severním svahu, asi 100 m pod vrcholem Kozince (465 m n. m.) v místě, kde se pro drsnější klima říká Severka.
Kříž se na prvý pohled odlišuje od ostatních drobných sakrálních objektů. Z mohutného kamenného bloku se vypíná velký železný kříž se žlutě natřeným korpusem Krista. Nápis v německém jazyce na třech stranách soklu popisuje důvod stavby kříže:
Gross denn er wies sich – rettend den vielgeliebeten Bruder. Aus des Todes Arm – Deine unendlieche Huld. Als ein Zeichen tiefgefühleten, ewigen Dankes. Diefs Dir geweihele Werk nimm allgütiger Gott! Gross auch – uns bietend so hehren Genuss in Rožnaus Gefilden. Da wir gekommen allher um seine Stärkung besorgt. Dercsényi. 1858.
V českém překladu:
Dobrotivý Bože, děkuji modlitbami za záchranu bratra, kterého jsi vyrval z náruče smrti, když jsi nám poskytl příležitost k pobytu na rožnovských nivách, kam jsme přišli nabýt ztracené zdraví. Dercsényi. 1858.
Derescényové byla uherská šlechtická rodina, která v polovině 19. století několik let po sobě navštívila rožnovské klimatické lázně. Kříž jako poděkování za uzdravení bratra nechala zbudovat na místě, kudy vedla jedna z početných lázeňských stezek. Z tohoto místa se otevírá pohled na úchvatné panorama Veřovských vrchů, Kamenárku, Bačův vrch, Kyčeru a také Černou horu.
Podle vlastivědného pracovníka Miloše Kulišťáka bývala asi dva kroky od kříže malá studánka s pramenem výborné léčivé vody. Pramen však už zanikl.
Text a foto © Richard Sobotka