Kachna divoká je všeobecně známá a na mnoha místech velmi hojná, je předkem naší domácí kachny. Je to největší a nejmohutnější plovavá kachna.
Samci ve svatebním šatu jsou nezaměnitelní, v létě si však kačer oděje stejně nenápadný šat jako samice. Pak jej můžeme odlišit jen podle zelenavě žlutého zobáku a červenohnědé hrudní partie. Samice mají nenápadné krycí zbarvení, tmavý zobák a často výrazné modré zrcátko na křídlech.
Kachna divoká má poměrně rozsáhlý hlasový repertoár. Samci se ozývají měkkým tlumeným „reb“ nebo krátkým hvízdavým „fiív“. Samice často vydávají hlasité, několikaslabičné káchání „kvákvakva“.
Kachna divoká hnízdí na všemožných typech vodních ploch, od skrytých a zarostlých břehů řek či rybníků v zalesněné krajině, až po malá jezírka v parcích uprostřed rušných velkoměst.
Při výběru místa pro hnízdo je kachna divoká výjimečně všestranná. Dobře skryté hnízdo může být v hustém pobřežním porostu. K výchově potomstva často postačí malá tůňka v zahradě, až po malá jezírka v parcích, dokonce hnízdí i ve stromových dutinách.
Kachna divoká je typický všežravec. Převažuje potrava rostlinná – od semen a různých jiných částí rostlin, přes drobné vodní živočichy, hmyz a jeho larvy, červy, mlže a drobné korýše, až po starý chléb, který kachnám nabízejí lidé ve městě.
Co podnikneme? Uprostřed jezírka se něco děje, plavu to omrknout.
Na řadě je osobní hygiena. Nevadí, že už je odpoledne, čistota půl zdraví.
Pořádně vymáchat peří. Nezapomenout protáhnout uši.
Provětrat křídla. Setřást i tu poslední kapku vody.
Pánská jízda. Že bych se připojil?
Text a foto © Richard Sobotka