Prameny a studánky jsou krví země. Zdarma občerství, jak se zpívá v jedné písničce. Kdo chce vodu nabrat do misky z dlaní, nebo do hrníčku, který u pramenů obvykle bývá, musí se vodě chtě nechtě poklonit. Zaslouží si tu úctu, protože bez pramenů a studánek by byla krajina ochuzena a bez vody by život na Zemi zanikl.
Navštivme několik pramenů a kochejme se jejich prostou krásou.
Karlova Studánka.
V Karlově Studánce v Jeseníkách existuje památník vodě. Je postavený v parkové části osady a je to mohutný dvojblok, znázorňující zhoupnutí vody do vlny. Na čelní stěně jsou verše českého básníka Jana Skácela (1922-1989): „Ubývá míst, kam chodívala pro vodu starodávná milá, kde laně tišily žízeň, kde žila rosnička a poutníci skláněli se nad hladinou aby se napili z dlaní. Voda je dárkyně života, voda je krásná, voda má rozpuštěné vlasy, chraňte tu vodu, nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd.“
Prameny vyvěrají a některé se mění ve studánky také v masivu Radhoště. Ne nadarmo v obci Dolní Bečva jsou dvě údolí pojmenovány Horní Rozpité a V Rozpitém. Konfigurací hor je tam předurčeno, aby voda na příhodných místech vyvěrala jako pramen a některý z nich se přičiněním lidských rukou mění v přívětivá místa k odpočinku.
Pramen Na Sídle.
Pod hřebenem Radhoště je pramenů několik. Jeden z nich je pojmenován Na Sídle. Nachází se na poměrně frekventované trase turistiky a cykloturistiky po svážnici z Pusteven do Rožnova, přibližně 2 km od Skalíkovy louky. V místě křížení se zelenou turistickou značkou na Dolní Bečvu se studánka Na Sídle nachází v nadmořské výšce 920 m. Divoký pramen, vyvěrající ze svahu, je sveden do korýtka, umístěného pod stříškou. Na příčném břevně je název studánky, která tvoří jeden z pramenů Dolního Rozpitského potoka. Poblíž je utvořeno posezení.
Studánka v sedle pod Krátkou.
Cestou po hřebenu Veřovických vrchů čeká turisty v sedle pod Krátkou (678 m n. m.) na rozcestí turistických značek příjemné překvapení v podobě Studánky v sedle pod Krátkou. Místo se nachází na rozhraní katastrů obcí Mořkova a Zubří. V místě označeném HODORF je postavený kříž, ke kterému se váže pověst o zachráněném člověku, jenž se při svážení dřeva dostal do potíží. Poblíž kříže stávala v minulosti dřevěná bouda, kde Zubřané nabízeli pocestným a poutníkům občerstvení.
Přibližně 100 m jižně od kříže se nachází na lesní mýtině studánka. V minulosti byla sestavena jen z volně ložených plochých kamenů. V současnosti je její spodní část vyzděna a studánka je kryta dřevěnou stříškou se šindelem. Poblíž je lavička k odpočinku. Krásně upravená studánka dotváří toto pěkné přírodní zákoutí.
Jahnova studánka.
Na rožnovských Dolních Pasekách vyvěrá v Mokrém pramen, který byl oblíbeným cílem vycházek spisovatele a básníka Metoděje Jahna. Vděční obyvatelé Rožnova pramen na jeho památku v roce 1938 upravili a pojmenovali „Jahnova studánka“. Dostupná je po zelené turistické značce ve směru na Bačův vrch.
Profesí byl Metoděj Jahn (15. 10. 1865 – 14. 9. 1942) učitelem, životním posláním však básníkem a spisovatelem. Roku 1887 učil v Zašové, v roce 1919 byl ředitelem školy v Rožnově. K Valašsku přilnul do té míry, že mu zůstal po celý život věrný svým pobytem i svou tvorbou, která byla mezi čtenáři velmi oblíbena, jeho poezie žije ve valašských chalupách podnes.
Metoděj Jahn zobrazil ve svých knihách a opěvoval ve svých zvukomalebných básních Valašsko. Kromě „Jahnovy studánky“ v Mokrém je Metoděj Jahn připomínán také pamětní deskou na budově Štefanka, kde svého času učil.
Během pohřbu se přišlo s Metodějem Jahnem rozloučit velké množství významných lidí i obyvatel Rožnova. Místem posledního odpočinku se mu stal dnešní starý hřbitov, odtud byly jeho ostatky posléze přeneseny na Valašský Slavín.
Křišťálová studánka u Sovníku na Dolní Bečvě.
V horách i cesty nakonec ztrácejí dech a tam kdesi na konci údolí pak už jenom lovecké chodníky mizí v houštině mladé smrčiny nebo v bučníku. Právě tak je tomu v údolí Rozpité na Dolní Bečvě, chráněném horským obloukem Radhoště a Černé hory. Klid údolí v nadmořské výšce kolem 600 m ruší jenom zurčení vody horského potoka. Mezi kmeny statných smrků je mohutný krmelec pro vysokou zvěř. Na nedaleké mýtině pak stojí vysoká dřevěná stavba, krytá ze všech stran šindelem, známá jako Sovník.
Je to zařízení pro záchranu živočichů. Pracovně se stavba označuje jako vypouštěcí zařízení pro dravce a slouží k aklimatizaci a posléze k vypuštění vyléčených dravců do volné přírody. V okolí Sovníku hluboko v údolípanuje po většinu roku klid, rušený jen zvěří. Samotné zařízení však už volá po určité opravě.
Nedaleko Sovníku vyvěrá ze svahu pramen. V minulosti vkusně upravený a chráněný stříškou připomínal „křišťálovou studánku“, o které se děti ve škole učí básničku. I to už je minulost.
Pramen Obišovka.
Na Dolní Bečvě v údolí Horní Rozpité je pramen Obišovka. Pramen původně vyvěral mezi kořeny mohutného stromu a byl zachycován do provizorní trubky. V posledních dvou letech však zaznamenal nebývalou proměnu. Vývěr pramene je krytý střechou, samotný pramen je svedený do vydlabaného koryta. Okolí pramene je upraveno dřevěnými stupy a také kameny. Neschází lavičky k odpočinku. K dokonalosti přispěla také výsadba stromů, které se vyskytují v tomto přírodním prostředí. Radost je na takové místo pohledět, radost je v takovém místě pobýt.
Text a foto © Richard Sobotka