Zásadní význam pro ostravskou básnířku a prozaičku Boženu Klímovou (nar. 13. 12. 1948 v Malých Heraldicích) mělo přátelství se světově proslulým australským spisovatelem Alanem Marshallem. Část její literární a výtvarné tvorby, týkající se tohoto vztahu, je od roku 2000 uložena v australské Národní knihovně v Canbeře.
Poprvé publikovala ve čtrnácti letech. Pokračovala v regionálním tisku a časopisech. Spolupracovala s Čs. rozhlasem. Její tvorba byla přeložena do angličtiny, němčiny a polštiny. Je zastoupena v řadě sborníků a almanachů.
Vydala básnické sbírky Diagnóza život (Profil, Ostrava 1990), Jabloňová panna (VMCG Ostrava, 1991), Miláčkové (spolu s Ladislavem Muškou, tamtéž 2001) a další. Britské královně Alžbětě II. věnovala knižně vydaný fejeton To je „má“ Anglie, Vaše Veličenstvo (česko-anglická verze, tamtéž 1997).
Vzpomínkou na australského spisovatele je memoárová próza Alan Marshall a já (tamtéž 2004); v elektronické podobě ji vydalo nakladatelství – www.zar.cz).
Na téma netrpělivě očekávaného konce zimy napsala Božena Klímová pro www.okobeskyd.cz verše a sentence opěvující její krásy, přesto v očekávání brzkého nástupu klimaticky příznivějšího období.
Božena Klímová
(výběr ze sbírek básní)
Bílo
Když první vstal kouř z komína
ve staré kuchyni zavonělo dřevem
častěji však borovými šiškami
Naboso jsme prošlapali
suky v prknech podlahy
zatímco z břicha oblohy
vystupovalo ještě nezralé slunce
Kdosi neznámý za noci přivedl na náš dvůr
b í l é h o b ý k a
Ten pak zalehl každičký kout
Mrazivým jazykem olízl kliku u dveří
Jak mocně dýchal
skla v okně zrosila se strachy
Tráva
S jarem šťavnatá
s létem střapatá
s podzimem se souží
zimou zajatá
Zimní
Když zima sevřela vesnici čelistmi mrazu
úzkost v srdci křičela o konci světa
Tajně jsem tesknila po barevném světle
výkladních skříní
Po hluku špinavého města
Vždyť lidé zmizeli
Psům v boudách hlasy usnuly
Kouř z komína stoupal k nebi po špičkách
Od lesa sjížděl na lyžích
vzdálený sněžný anděl
a smál se…
Únor
Větrám
Potom mi křehnou kosti
Únor mává Hromnicemi
Je nad nulou a ptáci před rozbřeskem
veřejně provozují opeřené námluvy
Budou mít vejčité děti ~
Nechám si donést větévky
Ve spršce rosy
pupenatě zezlátnou
No a co? řekne flegmatik
s chronickou kapkou u nosu…
V ní netušený záblesk
mého rozverného
jara
Vánoční sen
Chci být holčička!
Jak nadšenýma očima pozoruje
zářící vánoční strom S bohatým zdobením
Všichni mí příbuzní široko daleko jsou
opět naživu Rodiče Strýčkové Tety
A sourozenci
Asi to nepůjde…
Také si přeji (už pár let) zvláštní těžítko
Skleněná koule ukrývá na skále čnící
kamenný hrad Stromy z údolí k němu
v předklonu šplhají strmým
svahem Za houkání
sov… Když vytoužený svět obrátím
v dlani vzhůru nohama začne v něm
bezhlesně hustě chumelit
Radostně ustrnu! Ale syn a též
kamarád D. se mé touze
hlasitě
smějí…
Zimní sentence
Zima: Záporně rozdováděná panička! Jediným polibkem vybraného jedince místo vzrušení zcela zmrazí…
Sněhové vločky: Vánoční nebeské cukroví!
Sněhulák: Červenonosá osoba, s hrncem na hlavě! Na jaře trpí depresemi, pláče a loužičkuje.
Sáňky: Zázračné samoletky. Z kopce úchvatně sviští a do kopce se přepnou na lidský pohon!
Lyže: Bez dvou „člověčích” končetin – prkna, prkna.
Stromeček: Jehličnatý puberťák, s cingrlátky na větvích. Po vánoční párty, nahý, provokuje u popelnic!
Vánoční sen © Božena Klímová