Ve mně se ozval hlas, nabídni jí kávu a pak uvidíš co a jak.
Přiškrceným hlasem jí nabízím můj hrneček s „trampským kafem“. „To víš, že bych si dala – už delší dobu cítím tu vůni na dálku,“ říká s milým úsměvem.
Podávám jí tedy hrneček s kávou a snažím se dotknout její ruky, abych se přesvědčil, zda je opravdové děvče nebo víla. Dotek dává pocit, že je to skutečně děvče a opravdu krásné. Její oči se na mne podívaly a jako by četla moje myšlenky říká: „To víš, že jsem holka – ty nevěřící trampe.“
Popíjí kávu a já na ní mohu nechat oči.
Najednou se objevil hajný a děvče jej vítá: „Ahoj, táto! Já jsem se neztratila, jak vidíš.“
Vrací mi hrneček a říká: „Hele, trampe, až půjdeš vandrem kolem hájovny na Velflíku, tak se na oplátku zastav u nás na kávu.“ A dodává: „Možná budou i moje buchty.“
Oba se vzdalují. Sedím a přemýšlím o krásné víle „Lesance“ z hájovny a říkám si – byla to skutečnost nebo jen moje představivost.
Najednou do toho snění zaznívá hajného hlas: „Jó – a nezapal mně les, ty jeden trampe!“
Akéla
Text a kresby © Jaroslav Holler
Jaroslav Holler – Akéla – Trampský humor kresbou i slovem. Karlovy Vary – 2003.