Narodil se 23. 8. 1934 v Uherském Hradišti, kde navštěvoval gymnázium. V roce 1953 nastoupil do Tesly Rožnov, absolvoval jednoroční abiturientský kurs při Průmyslové škole vakuové elektrotechniky v Rožnově, zakončený maturitní zkouškou. V Tesle pracoval na kontrole kvality, jako směnový mistr ve výrobě elektronek, v ekonomickém odboru v oblasti normování a racionalizace práce. Přes výrobní úsek se propracoval na podnikové ředitelství a generální ředitelství, odkud po 39 letech práce v Tesle odešel roku 1992 do důchodu.
Vzpomínám na dávný motoristický výlet, tehdy na motocyklech Jawa, kdy jsme jednoho letního večera bivakovali v Malé Fatře na prosluněném svahu, lemovaným lesním porostem. Po přívětivém dnu plném zážitků jsme se tam uložili „pod širákem“, vysoko nad hlavami obloha plná hvězd. Jsou okamžiky na které nelze zapomenout.
Následující rozhovor se uskutečnil v roce 2014 při příležitosti osmdesátin vášnivého motoristy Antonína Valenty. V tom roce to bylo právě 245 let, kdy vyjel první automobil s parním pohonem, 129 let, kdy vyjel první automobil s benzínovým motorem a 106 let od zahájení sériové výroby automobilu Ford T.
Od mládí tě fascinoval motorismus.
„Měli jsme doma starší auto, takže už ve čtrnácti jsem absolvoval jízdy načerno. Držitelem řidičského průkazu jsem od svých osmnácti let. Začínal jsem s motocykly a časem jsem se dostal k automobilům.“
Motocykly mají pro tebe nezaměnitelný půvab.
„Můj první byl Jawa robot, následoval modernější stroj ČZ 150, pak jsem si pořídil kývačku Jawa 350 se kterou jsem byl maximálně spokojený. Přes cestovní kancelář jsem se na ní dostal bez problémů přes Prahu, Berlín až na Rujanu a zpět do Rožnova. Jelo nás sedm motocyklů. Jeden motorista z Hranic na Moravě měl Nortona 500, všichni jsme mu ho upřímně záviděli.“
Okouzlení starými automobily tě provázelo po celý život.
„V roce 1974 jsem si koupil od známého veteránisty z Valašského Meziříčí Karla Minarčíka už tehdy historické auto, otevřenou dvousedadlovku Tatra 57A. Zrenovoval jsem ji a jezdil s ní po republice i v zahraniční. Pokud jde o veterány, mou velkou láskou byly Pragovky, možná protože, že v jedné z nich jsem se málem narodil. Později jsem si od pana Příhody z Prahy pořídil Praga Piccolo 112 kabriolet. Měl jsem také auto Tatra 12 limuzína. Později jsem většinou používal Renault Megan.“
Antonín Valenta zůstal po celý svůj motoristický život věrný rožnovskému Autoklubu.
„Do někdejšího Automotoklubu Svazarmu Tesla Rožnov jsem se přihlásil v roce 1957. Účastnil jsem se řady motoristických akcí, nejvíce mne přitahoval mototuristický obor, kde jsme pořádali branné orientační soutěže. V roce 1994 jsem pomáhal při obnovení činnosti Automotoklubu, který stál téměř před zánikem. Do vedení Autoklubu jsem byl znovu zvolen v roce 2002, působil jsem také jako předseda Autoklubu Rožnov a předseda Veteran Car Clubu Rožnov.“
A co tvé osmdesátiny?
„Je to přímo hrozný věk. Ale pořád mám před sebou nějaké plány. A co motoristická současnost? I přes širokou škálu technických vymožeností, které dnešní doba nabízí má smysl věnovat se motorismu s láskou.“
Antonín Valenta se rozloučil se všemi svými láskami ve věku 86 let v pondělí 21. 12. 2020.
Text a foto © Richard Sobotka