Bitva u Slavkova.
Na konci září 1805 po zprávách o uzavření protifrancouzské vojenské aliance mezi Anglií, Rakouskem a Ruskem, obrátil Napoleon svou Velkou armádu do evropského vnitrozemí.
Armády tří císařů se setkaly 2. prosince 1805 na Moravě u Slavkova. V předvečer bitvy měl Napoleon na 74 tisíc mužů. Francouzské dělostřelectvo mělo asi 150 děl oproti 300 dělům spojenců.
Ráno 2. prosince 1805 byla pole pokryta sněhovým popraškem. Ranní mlha pozvolna sedala do úžlabin. Vojáci obou stran čekali celou noc ve svých pozicích. Jen tu a tam padl výstřel předních hlídek.
Kolem 8. hodiny zvolna vyplulo z mlh nad Slavkovem krvavé slunce.
V 8 hodin 30 minut vydal Napoleon povel k útoku. Francouzští vojáci vystoupili z mlhy tam, kde je nikdo nečekal.
Kolem 9. hodiny již zuřila bitva na všech úsecích fronty.
Bezprostředním výsledkem bitvy u Slavkova bylo bojiště pokryté tisíci mrtvými a na smrt raněnými vojáky. Celkové ztráty Rusů, včetně raněných a zajatých se odhadují na 20 tisíc, Rakušanů na 6 tisíc a Francouzů na více než 8 tisíc.
Raněnými a zajatými vojáky bylo přeplněno celé Brno i okolní vsi.
Francouzské sbory začaly Moravu opouštět v lednu 1806, zůstali jen zranění.
Vojenský lazaret v Bystřici pod Hostýnem.
Po bitvě u Slavkova v roce 1805 vznikla v Bystřici pod Hostýnem, stejně jako v mnoha dalších moravských městech, polní nemocnice pro raněné. Vrchnost (bystřické panství patřilo hraběti Janu Nepomuku Wengerskému) dala vyklidit keramickou továrnu na Bělidlech, kde se o 250 raněných staralo pět lékařů.
V polovině ledna 1806 někteří ranění, a také obyvatelé městečka, onemocněli břišním tyfem. Během dvou měsíců zemřelo 148 vojáků a 60 civilistů. Nejstarším zemřelým byl voják Josef Němec z Količína (64 let), nejmladšímu Františku Mikalovi z Bystřice pod Hostýnem bylo sotva 16 let. Všechny oběti tyfové nákazy byly pohřbeny do společného hrobu v severozápadním cípu hřbitova. Místo je označeno nízkým kamenným křížem s letopočty 1805-1900.
Kaple sv. Vavřince v Bystřici pod Hostýnem.
Původní bystřický hřbitov byl založen v roce 1545 kolem kostela, postaveného ve středu města a zasvěceného sv. Jiljí.
Náhrobní kámen Emilie Wilheminy Kramer.
Jižně, už na okraji města, původně stála kaple sv. Michala, kterou v letech 1763-68 nahradila současná barokně-rokoková kaple sv. Vavřince. Kolem kaple se v letech 1595–1885 nacházel hřbitov, který tam byl z hygienických důvodů přestěhován z původního místa u kostela sv. Jiljí. I tento hřbitov kolem kaple sv. Vavřince byl roku 1921, rovněž z hygienických důvodů, úředně zrušen. Některé náhrobní kameny byly přestěhovány na nový hřbitov, jiné se zachovaly v podezdívce kaple sv. Vavřince.
Na bývalém starém hřbitově u kaple sv. Vavřince se do dnešních dnů zachoval poslední náhrobní kámen Emilie Wilheminy Kramer, narozené 27. 7. 1851, která během zdravotního pobytu v Bystřici pod Hostýnem zemřela ve věku 23 let dne 29. 6. 1875 a pochována byla dne 1. 7. 1875.
Kaple sv. Vavřince s původním „starým“ hřbitovem.
Upomínka obětí napoleonských válek.
O důstojnou úpravu někdejšího starého hřbitova u kaple sv. Vavřince se zasloužili členové bystřické sekce Asociace 8. historického pluku francouzské řadové pěchoty ve spolupráci s Městským úřadem v Bystřici pod Hostýnem a sponzory. Jejich zásluhou připomíná oběti napoleonských válek pomník, postavený roku 2006 uprostřed tohoto pietního místa.
Na pamětních deskách je uvedeno.
„K uctění památky obětí bitvy u Slavkova. Asociace 8. historického pluku francouzské řadové pěchoty a občané města Bystřice p. H.“
„Čest památce 148 rakouských a ruských vojáků, kteří zemřeli v Bystřickém špitále v letech 1805–1806 na následky zranění utrpěných v bitvě tří císařů u Slavkova 2. prosince 1805, nebo zde podlehli následně epidemii cholery.“
I když od bitvy u Slavkova uplynulo více než 200 let, její ozvěny jsou dodnes živé.
Kaple sv. Vavřince, vlevo pomník obětí bitvy u Slavkova, postavený roku 2006.
Slavnostní odhalení pomníku obětí bitvy u Slavkova v roce 2006.
Společný hrob 148 vojáků a 60 civilistů, kteří zemřeli na následky zranění a tyfové nákazy.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka