Roku 2017 uplynulo 300 let od vzniku sboru národní četníků – portášů

Roku 2017 uplynulo 300 let od vzniku sboru národní četníků – portášů.
O portáších, národních četnících, se zmiňuje František Bartoš *) ve své knize Lid a národ (Velké Meziříčí, 1883). 

V čase, kdy loupeživé roty z Uher a Haliče na půdu valašskou přestupovaly, nalézající v tamních horách a ráztokách bezpečný útulek,  odkudž osamělé paseky ano i dědiny přepadávaly a drancovaly. Proti nim z obyvatelů valašských zřízen zvláštní sbor portášů, neboli fortášů, národních to četníků, kteří v počátku toliko v čas potřeby svoláváni a pak zase rozpuštěni bývali, až roku 1717 (jinde uváděno již roku 1638) ve stálou četu jsou zřízeni.

Sbor portášský se skládal z poručíka, šikovatele a jeho zástupce, pěti desátníků a 54 prostých. Jako zbraň používali silný obušek, krátkou, obyčejně perletí a mosazí vkusně vykládanou, a šavli. Mimo to měli pletenou mošnu na chléb, toulec na prach a olovo, provazy na spoutání chycených loupežníků. Za uniformu měl národní kroj valašský. Poručíkem býval některý zámožný fojt.

 Hroby portášů Křenků ve Valašské Bystřici.

Platu dostával poručík 30 zl., šikovatel 6 zl., desátníci po 5 zl. měsíčně, prostí po 8 kr. denně. Za tuto mzdu si opatřovali zbroj a střelivo a všecky ostatní potřeby.

Stanoviště měli portáši v Hrozenkově, Lidečku, Hošťálkové, Bystřičce, Čeladné a Karlovicích. Čtyři prostí s desátníkem prováděli po celý měsíc pochůzky po svém okrsku. V čas potřeby však nastupoval celý sbor.

Nejvyšším rozhodnutím ze dne 10. prosince 1829 (jinde uváděn rok 1830) byl sbor portášů zrušen, ale jejich chytré kousky a chrabré boje s loupežníky žijí v pověstech podnes.

Ve Valašské Bystřici bylo nejvíce portášů z rodu Křenků, dva poručíci, několik šikovatelů a desátníků. Lajtnant Jiří Křenek byl pochován roku 1847, již po rozpuštění sboru.

Ve Valašské Bystřici jsou nedaleko kostela Panny Marie Nanebevzaté (z roku 1772, vysvěcený roku 1778) památkově chráněny hroby portášů.

Po roce 2000 byl „Valašský sbor portášský ve Valašské Bystřici“ symbolicky obnoven a jeho členové se účastní nejrůznějších oslav a kulturních programů. 

*) František Bartoš, folklorista, filolog, učitel, školní inspektor (16. 3. 1837 – 11. 6. 1906 vždy Mladcová). Působil na gymnáziu ve Strážnici, Těšíně a Brně. S Leošem Janáčkem vydal Národní písně moravské nové nasbírané. Popsal moravská nářečí v Dialektologii moravské. Věnoval se moravskému národopisu. Vydal knížku Lid a národ (Velké Meziříčí, 1883), kde věnoval pozornost rodnému Valašsku.

sb
Foto a reprofoto © Richard Sobotka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *