Ohlédnutí za redaktorem, spisovatelem a nakladatelem Vítězslavem Bělovským.
(10. 9. 1943 – 31. 12. 2016).
Určitě jsme se s Víťou setkali už na stránkách ostravského literárního časopisu Červený Květ, který
vycházel v letech 1956 – 1970, poskytoval prostor nastupujícím literárním tvůrcům a po jeho zániku ho už nic jiného nenahradilo. Tehdy jsme byli profesně příliš vzdáleni a zatím co mne „spolkla“ fabrika, Víťovi se po studiích otevřel svět literární tvorby. V obtížné politické i společenské době to neměl nijak snadné, pracoval jako dělník, pak ve veřejné knihovně. Nakonec se probojoval zpět k literární tvorbě a působil v nakladatelství jako redaktor, novinář a spisovatel. Bohaté zkušenosti vytěžil v podobě nakladatelství Tilia, které se svou ženou Dorotheou založil a odkud vyšly stovky krásných a precizně vypracovaných knih.
Příznačné pro Vítězslava Bělovského bylo, že natrvalo zůstal věrný svému rodnému místu Šenovu u Ostravy. Že ve svém nakladatelství dával šanci také autorům, jejichž knihy nepředstavovaly v podstatě žádný zisk. Že své literární dílo (Sbírky povídek Holoubek, Faraón v deset večer, Alej bez stromů, novelu Šťastné dny a také básnickou sbírku V blízkosti našel jsem svou skrýš, i sbírku povídek z roku 2015 Tíže křídel a další) vydával pod pseudonymem Václav Chytil. Jako kdyby chtěl zůstat v ústraní, natrvalo si uchovat samotu, jak ostatně vypovídá jeho nekrolog, který je jakýmsi vyznáním jeho života.
Václav Chytil
Nakonec každý bude sám, nebo aspoň
pochopí, že sám byl už od svého narození,
a vlastně pořád, každý okamžik svého života.
Tím těžší je ztrácet lidi, kteří tvé samotě
byli tolik nablízku.
Už jen vzpomínka zůstala na Víťu. Nespočítám, kolik let jsme se znali. Vždycky jsem si vážil jeho přímosti, upřímnosti a pravdivosti. To je cenná vlastnost, nemá ji každý. O jeho slova se dalo opřít, pomáhala najít cestu.
Věřím ve spravedlnost. Proto Víťova další cesta – protože dobrý člověk ve skutečnosti neumírá – nemůže být jiná, než pokračováním té pozemské.
Stále zůstane s námi, alespoň ve svých knihách. Jejich paměť je nekonečná.
Richard Sobotka