Boj o čas

Nevídané! Jindy váhající politici, třeba v případě vyššího zpoplatnění kuloárové kantýny, nikoliv však jejího vybavení, nikoliv platů a prebend, nikoliv docházkové morálky etc. etc. etc., tentokrát v rekordně krátkém čase usoudili, že střídání letního a zimního času je nesmysl, což obyčejný člověk vybavený selským rozumem věděl už dlouhá desetiletí.

Rekordní většina politiků byla jednomyslně pro zrušení této absurdity. Jenže ukázal se zádrhel, ostatně jako vždy, nic nefunguje bez toho zatraceného zádrhelu. Co když si některá země Unie bude chtít, třeba z nostalgie, střídání letního a zimního času ponechat? Může jindy všemocná Unie, která dokázala narovnat křivě rostoucí okurky a jiná nevídaná kouzla, může takovou revoltu připustit? Jindy benevolentní úředníci, například v případě téměř nadranc roztrhaných dámských džínových kalhot (je to jejich svobodná volba co si oblékají, máme přece demokracii) v případě sjednocení letního a zimního času znejistěli – který čas přikázat jako stálici? Zimní, nebo letní? Jedni pádnými argumenty preferují ten a jiní stejně pádnými argumenty zase onen. Tak začala velká a slavná bitva o čas. Co se zdálo být otázkou několika minut v průběhu jednoho hlasování, všichni jsou pro, to se ukázalo být oříškem víc zapeklitým, než bychom očekávali. Jisté je, že o letošním 28. říjnu čas tradičně zacouvá z 03.00 hodin zpět na 02.00 hodin. To, že v důsledku zmizelých šedesáti minut nebudou vlaky obyčejné, spěšné, expresní a rychlíkové couvat po kolejích do výchozího časového bodu, letadla dopravní i vojenská se učit létat pozpátku, protože narušit couvání času je nepřípustné, to vše je dávno vyřešené – prostě si můžeme o hodinu déle přispat. Horší to ovšem pokaždé je s posunem času jarního, kdy budeme muset vyskočit z vyhřátého lůžka o hodinu dřív, pomatené dopravní prostředky se z časového šoku nemohou nějaký čas vzpamatovat, lidi trápí migrény a zhoršené trávení, panuje špatná nálada. Nechtěl bych být politikem, kterému tíha rozhodování o času padla na bedra. Jsou sice příklady z minulosti, že všecko jde, když se chce. Například Hitler čerstvě narozenému protektorátu Čechy a Morava v březnu roku 1939 nařídil, že od příštího dne se bude jezdit vpravo, a nikdo ani nepípnul. Rozdělení Československa v roce 1993 téměř ze dne na den se také složitě nerozdiskutovávalo. Ovšem čas, to je jiná veličina, je nehmatný a sveřepě stále ubíhá po svém, je mu absolutně fuk když si určíme, že v pravé poledne běží pro nás teprve desátá před obědem nebo už čtrnáctá hodina po obědě, čas má prostě svých dvanáct a punktum. Pokud jde o ten náš letní či zimní čas stalo se, že pro jistotu se s ním o letošním podzimu už nebude hýbat, protože na opravdu odpovědné rozhodnutí je už málo času, takže se uvidí až v závěru března roku příštího, snad. Pokud k nějakému rozhodnutí vůbec dojde, pak bych se při volbě časové stálice mezi časem letním a zimním přiklonil k času evropskému – žijeme přece v Evropě, Evropa je náš domov a některých hodnot bychom se neměli tak snadno vzdávat.

Text a foto © Richard Sobotka         

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *