Akademický malíř Ladislav Rusín – ( 22. 7. 1929 – 14. 1. 2022).
Osudy některých malířů připomínají obraz malovaný v plenéru za větrného dne.
Malíř Ladislav Rusín se narodil 22. 7. 1929 v Užhorodě. „Můj otec byl výtvarník a kantor zároveň“, vzpomíná malíř. Vyučoval na učitelském ústavě výtvarnou výchovu. Po začátku války Maďaři zakarpatskou Ukrajinu obsadili. Otce zavřeli do koncentráku, nás vyhnali. Všechno jsme tam museli nechat, jen s kufry jsme strastiplně utíkali přes Budapeštˇ a Vídeň do Prahy. Když otce pustili, utekl přes Slovensko za námi do protektorátu. Bylo mi 9 let. V Praze jsem žil po celou válku, pak až do roku 1950.
V těch pohnutých dobách po roce 1918 uteklo z Velké Ukrajiny tehdejšího Sovětského svazu do Evropy hodně Ukrajinců. Tam se sdružovali a vytvářeli různé školy. V Praze bylo ukrajinské gymnázium a výtvarná akademie, obě školy uznávané a podporované státem. Vše skončilo po roce 1945 s příchodem Rusů.
V Praze jsem absolvoval ukrajinské gymnázium. Tam vybrali 6 výtvarně nejtalentovanějších studentů k večernímu studiu u prof. Stachovského, byl jsem mezi nimi.
Tehdy jsem kreslil především portréty. Na závěr jednoho ročníku byla uspořádána výstava našich prací. Portrétoval jsem pana profesora, ale protože byl hodně podobný na Masaryka, nemohl být můj obraz vystaven. Podařila se mi tehdy taková věc: jednou časně ráno jsem profesorův portrét načrtl zpaměti do jinovatky zamrzlého okna prázdné tramvaje, a lidé když nastoupili, hned v něm poznali Masaryka. Byl jsem šťastný, že se lidem líbil, že v něm poznali Masaryka. To bylo v roce 1943, měl jsem nějakých 14 roků.
Od roku 1955 Ladislav Rusín žije a pracuje v Rožnově pod Radhoštěm. Ráno vycházím do přírody, mám svůj ruksáček se vším potřebným. Někdy se stane, že nenamaluji nic, ale obvykle se s nějakým „úlovkem“ vracím. Poslední dobou dělám především pastely. Námětově většinou krajinky. Mám v přírodě svá místečka. I když je na Valašsku všude krásně, stále objevuji další nádherná zákoutí. Rád jezdím především na Soláň, nebo Zákopčí.
Říká se, že jsou mé obrazy drsnější, a asi to tak bude. Naučil jsem se od otce, akademického malíře, nenechat se ovlivnit, malovat po svém. Ale je pravda, že jsem se trochu přizpůsobil impresionistům, které jsem vždy obdivoval, ale spíš v tom, že pracuji výtvarnou zkratkou. Příliš mnoho detailů do obrazu nepatří, oprostit jej od zbytečných podrobností. Pak ovšem obraz vyzní drsněji.
Za podstatné na malování považuji především potěšení z tvůrčí práce. Pak ta radost, když se obraz podaří., která se přenáší i na diváka. Při svém malování nechci kopírovat přírodu, nedělám naturalistické obrazy. Chci dělat realismus, ale zkratkový realismus.
Samostatné výstavy:
Kulturní dům, Rožnov pod Radhoštěm 1989
STYL, Hranice 19995
Průmyslová škola, Vsetín 1995
Kulturní středisko, Zubří 1997
Hotelové zařízení, Rožnov pod Radhoštěm 1999
Galerie „Podkova“ , Olomouc 2000
Dům podnikatelů – Ostrava-Zábřeh 1999, 2000, 2001
Obecní dům – Bruzovice 200
Lázeňský dům – K.Studánka 2000, 2001
Nejdůležitější kolektivní výstavy:
Kulturní zařízení, Drážďany 1980
Galerie Styl, Praha 1992, 1993
Galerie MIMO, Praha 1993, 1994
Kulturní zařízení , Brno 1988
Dílo, Olomouc 1999
Okresní úřad, Vsetín 1992
Městská galerie, Val.Meziříčí 1991, 93, 96, 97, 98, 99, 2000, 2001
Kulturní dům, Frenštát p.Rad. 1988
Kulturní zařízení, Lipník 1985
Galerie K.D., Rožnov p.Rad. 1985 – 1990 každoročně
Společenský dům, Rožnov p.Rad. 1981 – 1988 každoročně
Muzeum, Velké Karlovice 1985, 1988, 1993, 1996
Moravská soutěž amatérské tvorby, Štenberk 1985 ( II.cena )
Kulturní zařízení, Prešov 1992
Galerie – Mostní, Val.Meziříčí 2000, 2001
Karlova Studánka Frenštát pod Radhoštěm
Dřevěné městečko Venkovská ulice
Rožnov v zimě Zimní dvůr
Zdroj: Internet.
Reprofoto © Richard Sobotka