Hýžová Jaroslava – malířka, narodila se 21. 2. 1915 Prostřední Bečva – zemřela před třiceti lety 4. 3. 1992 Valašské Meziříčí). Studovala učitelský ústav ve Valašském Meziříčí a působila jako učitelka. Studovala malířskou školu spolku Mánes v Praze. Žila a malovala ve Valašském Meziříčí. Poeticky zobrazovala krajinu a lidi rodného Valašska. Nejčastějším námětem jejich obrazů byla krajina, jejíž poezii dokázala mistrně zachytit. Její díla jsou zastoupena v řadě galerií. Její ostatky jsou uloženy na Valašském Slavíně.
Štrunc Jaromír – muzikant, narodil se před 90. lety 7. 3. 1932 v Karviné. Působil jako středoškolský profesor. Byl více než 40 let primášem cimbálové muziky souboru lidových písní a tanců Radhošť v Rožnově pod Radhoštěm. Je znám z národopisných slavností organizováním lidových zábav, při nichž uvádí v život dávno zapomenuté prvky lidového zvykosloví.
Liebscher Adolf – malíř, narodil se před 165 lety v Praze – zemřel 11. 6. 1919 v Podštejnu. Malíř generace Národního divadla, které vyzdobil osmi lunetami. Působil jako profesor na pražské technice. Pobýval v Novém Hrozenkově. V kapli, postavené roku 1898 na Radhošti je kopie jeho obrazu Valašská Madona, její originál je ve Frenštátě pod Radhoštěm. Je také autorem Hostýnské Madony.
Jeho obraz Valašská madona se stal spolu s díly akademického sochaře Albína Poláška Radegast a sousoší Cyrila a Metoděje symbolem Radhoště a Valašská vůbec.
Malíř Adolf Liebscher je řazen ke generaci Národního divadla, jehož výzdoby se účastnil. Z jeho štětců však také vzešla monumentální plátna „Husité před Kutnou Horou v den sv. tří králů L. P. 1422“, „Boj studentů se Švédy na Karlově mostě roku 1648“, „Bitva na hoře Vítkově dne 14. července L. P. 1420“. Jsou to také půvabné rodinné portréty, cyklus obrazů s přírodní tématikou z Divoké Orlice, „Výlet na horu Říp“ namalovaný roku 1902.
Nejsou opomenuty ani obrazy Adolfa Liebschera, které vznikly za jeho pobytu na Valašsku v Novém Hrozenkově: „Valašská svatba“, „Hrozenkovská hospoda“, ale především triptych „Valašská madona“, která bez nadsázky patří k nejpůvabnějším obrazům. Originál ukazuje skutečnou nádheru obrazu, tu ze špatně osvětlené kopie v kapli na Radhošti nelze ani vytušit.
Sláva malíře Adolfa Liebschera (nar. 11. března 1857 v Praze) kulminovala na přelomu 19. a 20. století. Zatím co na Valašsku je svými obrazy trvale živou součástí tohoto regionu, v překotném uměleckém kvasu města Prahy zájem o jeho dílo po malířově smrti upadl.
Malíř Adolf Liebscher zemřel 11. června 1919 v Potštejně ve věku 62 let, o tři dny později byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech v Praze, avšak ještě týž měsíc byly jeho ostatky přeneseny a uloženy na Vyšehradském Slavíně s nápisem na pomníku „Adolf Liebscher – malíř českých dějin“.
V Rožnově pod Radhoštěm byl v květnu 2007 malíř Adolf Liebscher na doporučení Rady starších a rozhodnutím ředitele Valašského muzea v přírodě ing. Vítězslavem Koukalem, CSC., zapsán do Knihy paměti kraje.
Hapka Josef – malíř, narodil se před 110 lety v Podolí okres Vsetín 12. 3. 1912 – zemřel před 35 lety 3. 7. 1987 ve Valašském Meziříčí. Studoval na pražské AVU, kterou z důvodu zavření českých vysokých škol za druhé světové války ukončil až v roce 1946. Byl figuralistou, maloval portréty, žánrové scény a zátiší, především však valašskou krajinu. Vystavoval s výtvarnou skupinou Umělecké besedy i samostatně.
Josef Hapka se narodil v početné chalupnické rodině. Učil se řemeslu, ale táhlo ho to k malířství. Začínal soukromým studiem u akademického malíře Františka Hoplíčka v Olomouci, od roku 1938 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, avšak v důsledku válečných událostí a kvůli uzavření vysokých škol absolvoval až v roce 1946.
I když figuralista věnoval se také portrétům, zátiší a krajině, která se stala jeho největším inspiračním zdrojem. Maloval krajinu kolem Prahy, kde pobýval řadu let, nejvíce však krajinu rodného Valašska, a právě tady vzniklo mnoho vynikajících obrazů.
Akademický malíř Josef Hapka zemřel po delší nemoci 3. července 1987 ve věku 75 let v nemocnici ve Valašském Meziříčí.
Solařík Karel – malíř, narodil se 27. 2. 1915 ve Valašském Meziříčí – zemřel před 15 lety 29. 3. 2007 Praha. Vyučil se malbě keramiky v dílně svého otce v Rožnově pod Radhoštěm. Absolvoval pražskou AMU. Během studijních cest pobýval doma i v zahraničí. Vystavoval doma i v cizině. Jeho obrazy jsou v mnoha galeriích i soukromých sbírkách.
Ateliér akademického malíře Karla Solaříka v Růžové ulici č. 7 v Praze 1 byl stejným dílem zaplněn pražskými motivy a motivy z Valašska. Na malířských stojanech jsou stále obrazy Radhoště a Valašsko tvoří podstatný díl depozitu, i nezanedbatelnou část umělcova života. „Já pořád žiju Rožnovem“ řekl Karel Solařík při výběru obrazů pro svou vůbec první soubornou výstavu na Valašsku. „A proto ho také pořád maluju. A pořád ho ještě chci malovat. To byl můj život. Celý ten obzor, ani jednu část nemohu vynechat.“
Karel Solařík celé své mládí prožil v Rožnově pod Radhoštěm. Tady se v dílně svého otce vyučil malířem porcelánu. Roku 1936 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do školy Maxe Švabinského, kterou v důsledku válečných událostí absolvoval až v r. 1946. V témž roce podnikl studijní cesty do Francie, Itálie, Španělska a Anglie. Mnohokrát navštívil Švýcarsko; tady uspořádal svou nejrozsáhlejší soubornou výstavu, zde se nachází mnoho jeho malířských děl. Jeho obrazy a grafiky jsou ostatně rozsety po celém světě. Doma se zúčastnil celostátních výstav v Praze, vystavoval v Mánesu, Teplicích v Č., Duchcově, Ústí n. L. a jinde. V Rožnově vystavoval společně se žáky Maxe Švabinského v r. 1938 v Lázeňském domě. Souborná výstava jeho díla v Rožnově byla připravena v šedesátých letech, a ačkoliv už před instalací, pro nepřízeň poměrů se neuskutečnila.
Karel Solařík je malíř, kreslíř a grafik, který ve svém díle programově pracuje s dvojzvukem černé a bílé, modeluje prostor světlem a černobílými tóny, nasycenými světlem a stínem. Jeho krajiny jsou plné poezie. I když je realista, jemnou stylizací tvarů a kompozicí celků i detailů skutečnost doslova přebásňuje.
K láskám jeho umělecké tvorby patří i malování porcelánu. V Rožnově s touto jedinečnou činností začal secesními vzory Alois Jaroněk. Pokračovatelem byl Karel Solařík sn., který u svých vzorů využíval lidových ornamentů.
Akademický malíř Karel Solařík prožil za malířským stojanem plnohodnotný život. „Vždycky jsem chtěl poznat umění v celé jeho šíři a hloubce,“ řekl. „A to není možné jinak, než poznat všechno. Viděl jsem umění od Leonarda da Vinci až po Picassa. Žít skutečně uměním, to považuji za štěstí.“
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka