Vladimír Bartošek – Provozní deník výroby barevných obrazovek v Tesle Rožnov.
Provozní deník
Kdo někdy pracoval v továrně nebo v nějakém provozu, ví o čem je řeč. Provozní deník je takový „pamatovák“. Když se něco změnilo, něco začalo nebo skončilo, došlo k nějaké poruše, uvedl se do provozu nový stroj, nasadila jiná součástka, přišel někdo nový a zapracovával se, někdo jiný z provozu odešel, vše bylo stručně a výstižně zaznamenáno do provozního deníku. Vše lze zapomenout, ale když je toho zapotřebí, pak stačí nahlédnout do provozního deníku – ten si pamatuje vše a na rozdíl od lidí nezapomíná. A není potřeba k provádění záznamů zkouška z krasopisu, ba ani z pravopisu, důležitý je pouze datum, případně hodina a obsah sdělení. Dá rozum, pokud se dlouho nic významného neděje, nebo se naopak natrefí něco zajímavého a vtipného, pak jsou to záznamy kolikrát všelijaké. A někdy doprovázeny i výstižnou kresbičkou, která má často větší vypovídací hodnotu, než samotný zápis. Tak tomu bylo i v provozu výroby barevných obrazovek, vybudovaném na někdejším tesláckém fotbalovém hřišti. Poznáme v těch drobných záznamech nejen aktéry z dnes už zaniklé výroby BO (barevných obrazovek), také technickou náročnost a třeba i cestovatelské vzrušení při návštěvě Japonska během zacvičování na tak náročné výrobě. Kresbičky jsou se svolením autora, technika a kreslíře Vladimíra Bartoška, převzaty bez jakékoliv retuše přímo z provozního deníku výroby barevných obrazovek v Tesle Rožnov, vedeném po roce 1979.
Malý historický exkurs.
Dne 26. července 1949 byla zřizovací listinou Ministerstva průmyslu ustavena Tesla Rožnov jako nový podnik znárodněného průmyslu a k 1. 1. 1950 zapsána do podnikového rejstříku.
V roce 1973 bylo v tehdejším Československu zahájeno barevného vysílání. Roku 1978 bylo rozhodnuto vybudovat v Rožnově pod Radhoštěm závod pro výrobu barevných obrazovek (BO) v licenci japonské firmy TOSHIBA. Roku 1980 byla zahájena výstavba závodu pro výrobu BO. Roku 1984 byl zahájen zkušební provoz výroby BO v novém závodě, stavebně dokončeném v roce 1986. V roce 1987 bylo vyrobeno 400 000 kusů BO za rok. V roce 2008 ukonči nástupce Tesly Rožnov výrobu BO.
Bartošek Vladimír – profil malíře.
Vladimír Bartošek se narodil 31. 3. 1945 v Hranicích na Moravě. I když se od roku 1970 stal jeho domovským přístavem Rožnov pod Radhoštěm, rodnému městu zůstal věrný. Často tam dojíždí a tam také vystavuje svou malířskou tvorbu.
O jeho malování bylo zřejmě osudově rozhodnuto již dávno před narozením. Podivuhodnost propletence životních cestiček ho však po základní škole přivedla nejprve do Přerova, kde se vyučil automechanikem. V letech 1964–1968 absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou ve Vsetíně. Po maturitě následovala základní vojenská služba – letiště Hradec Králové.
Skutečný život začal až v srpnu 1970 po návratu z vojenské služby. V tehdejší všelijak pokřivené době si nebylo možné svobodně zvolit vlastní cestu pro další život, vše bylo v plánovaném hospodářství předem dáno. Takže jakousi vyšší mocí bylo Vladimírovi předurčeno nastoupit v Tesle Rožnov do výroby černobílých obrazovek. Nejprve do dělnické profese, jak bylo tehdy praktikováno, aby budoucí technici poznali výrobu od základu, teprve v dalším roce byl zařazen do funkce technické.
Z výroby černobílých obrazovek Vladimír posléze přešel jako technik výroby obrazovek barevných. Tam setrval až do ukončení jejich výroby v Rožnově v roce 2006.
Malování se Vladimír věnoval od dětství, vážněji už na základní škole. Malovat v přírodě začal na druhém stupni základní školy, převažovaly motivy krajiny, zátiší, květiny. Figurální kresbě (ale jen karikaturní) se začal věnovat na průmyslové škole a pokračoval v ní během vojenské prezenční služby. Krátce po příchodu do Rožnova navázal kontakt s místními členy výtvarné skupiny.
Malířským vzorem jsou mu hlavně impresionisté. Z našich malířů je to například Antonín Slavíček.
Původně maloval temperou, pak olejem. Postupem času si oblíbil pastel a akvarel.
Maluje hlavně krajiny, uličky a zajímavé objekty. Také zátiší s květinami. Všude nosí blok a dělá si skici, ty pak doma dále zpracovává.
Jeho obrázky se zatoulaly mezi lidi v mnoha místech České republiky, ale také v cizině, například v Japonsku, Kanadě, Německu, Austrálii.
Dalším čarováním malíře Vladimíra Bartoška je zdobení velikonočních vajíček. Nejde o žádnou z klasických technik, jako například vyškrabáváni černé barvy na bílý podklad, ale skutečně o malbu miniaturního obrazu na skořápku vyfouknutého vejce.
Ozdobit velikonoční kraslice, jako to dokáže Vladimír Bartošek, na to musí mít malířskou zkušenost, také dosti značnou představivost a kromě jiného i trpělivost. Všeho má Vladimír Bartošek v míře více než hojné. I když se s jeho půvabnými obrázky už po desítky let lidé setkávají na různých výstavách, umění miniatury na skořápce vajíčka přece vyžaduje něco navíc. Kromě ornamentálního zdobení to je třeba také krajinka, nebo zátiší s tradiční chaloupkou, květiny i pestrobarevní ptáci.
Kraslice Vladimíra Bartoška putují každoročně do obchodů se suvenýry v Rožnově, v Hranicích i jinde. Také na výstavy do Bruntálu, do Galerie MM v Hranicích, na velikonoční výstavu Muzea města Zubří na Petrohradě, pro rožnovskou prodejnu a jinde. Na jedné soutěžní výstavě v Zubří získal 2. místo. Účastnil se také soutěžní výstavy v Bruntále, kde se jeho kraslice dvakrát umístily na prvém místě. Oceněny byly též na výstavě kraslic v zámku Kinských v Lešné.
Vladimír se věnuje také drobné kresbě, ta vyžaduje zručnost, dovednost a navíc pohotovost. Jeho kresby vtipně komentují náš společný svět.
Ostatně právě to prezentuje tento výběr drobných kreseb Vladimíra Bartoška.
Provozní deník v kresbě Vladimíra Bartoška.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka