Jakub Sobotka (1968) se fotografii věnuje od svých osmnácti let. V letech 1989 – 1994 byl členem olomoucké skupiny M kolem fotografky Mileny Valuškové. V roce 1993 ukončil magisterské studium na Palackého Univerzitě v Olomouci. Fotografii vystudoval na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě v roce 1996.
Od roku 1995 se živí užitou grafikou a reklamní fotografii. Ve své volné tvorbě se zabývá fotografií krajiny, zátiší a portrétů. Výtvarné fotografie často zpracovává v černobílé tonalitě. Svou tvorbu řadí do tématických celků, z nichž je nejznámější cyklus Krajina nepoznaná. Obraz staví na kontrastu reality a fantazie, všednosti a jedinečnosti.
Od roku 1996 vystavuje převážně v České republice (HA divadlo v Brně, Galerie G – Olomouc, Galerie F. A. Sporcka – Kuks, Galerie Nahoře – Kolín, Galerie Stará radnice – Vsetín) a také v zahraničí (Śrem, Poznaň).
Cyklus Still Land zachycuje krajinu přetvořenou člověkem ke svému obrazu. Krajinu, která má lidstvu sloužit, ale také krajinu, která se tomuto podmanění vzpírá a postupně díky entropii navrací k přirozenému řádu.
Název tohoto výstavního cyklu vznikl jako volná parafráze jiného fotografického žánru – Still Life (zátiší). Vychází ze stejné podstaty, čas se zastavil…
Jde v tvých fotografiích o zastavení času formou abstrakce?
Nejedná se o abstrakci, jde spíš o zjednodušenou formu záznamu městské krajiny. Snažím se o obraz bez rušivých vjemů. Podle toho fotografické dílo pocitově komponuji. Fotografie vznikají digitální technikou, takže pokud se tam vyskytne nějaký rušivý prvek, odstraním jej ve fázi přípravy fotografie.
Jde pořád ještě o fotografie, nebo už o jistý druh obrazu?
Jsou to fotografie, protože jsem fotograf a dílo vzniká fotografickou technikou. Při finalizaci pracuji s fotografií v barevné a černobílé tonalitě zároveň. To mi umožňuje posouvat barevnost do tónu, který není výrazný, ale příjemný. Černobílá abstrakce mi napomáhá zjednodušovat obraz. Pro diváka není důležité vědět, jak fotografie vzniká, jedná se o celkový vjem.
Jaká je geneze vystavených fotografií?
V brněnské Zemské knihovně je vystaveno třináct fotografií. Věnuji se tomuto cyklu už nějaký rok a doufám, že se bude dál rozvíjet. Pokud jde o samotné fotografie, až na jednu byla většina z nich pořízena v zahraničí, kde jsem víc otevřený vjemům a vnímání všeho kolem mne. Fotografie mají názvy podle místa kde vznikly, je to takové ukotvení obrazu v čase a prostoru.
Pokud by sis chtěl některou z těch třinácti fotografií pověsit doma, kterou by sis vybral?
Volba by nebyla jednoduchá. Už jsem jich měl doma pověšených několik, protože ještě před výstavou jsem si musel ověřit, jestli jsou dostatečně silné.
Má výstava tohoto cyklu v Brně premiéru?
Je to vlastně druhé místo, kde tento soubor vystavuji. První bylo v Zašové v kavárně iCafé, kde to byla kontinuální výstava, protože tam mají místo jen na tři fotografie tohoto formátu. Takže od října 2016 do dubna 2017 jsem tam fotografie vždy po třech kusech obměňoval. V celé šíři je tento cyklus vystavený poprvé.
Jaká je velikost fotografií?
Fotografie mají rozměr sto na sedmdesát centimetrů. Všechny jsou orientované horizontálně, protože je to krajina, a krajinu vnímám v horizontální poloze. Naopak cyklus portrétů dělám vertikálně.
Kam cyklus tvých fotografií poputuje po této výstavě?
Od července 2017 bude cyklus STILL LAND vystaven ve firmě Continental v Otrokovicích.
Vyptával se, fotografoval a za rozhovor poděkoval © Richard Sobotka