Není jisté, jestli se při současném progresivním umělém snižování teplot přece jen nebudou znovu odkrývat již zasypané či zaplavené uhelné doly, kde už bylo plánované zřídit podzemní či podvodní atrakce, aby státní i privátní pokladny opět poněkud ztučněly. Tak podivuhodně nás teplotní element z ničehož nic zaskočil a navíc i tyranizuje. Léto bije žárem do kovadliny až pot sytě raší na čele a oblékat se ještě úsporněji než do pouhých tří šňůrek už nedává smysl. A byť i teplé zimy straší drkotáním zubů na způsob alarmu k nástupu vojska do boje. Už miliony let si počasí dělá, co chce a až teď najednou nevíme co s tím. Nápad byl tisknout se za chladného počasí ve velkých houfech k sobě, jako to předvádějí tučňáci královští na jižním zemském pólu, jenže těm je na rozdíl od homo sapiens odlišnost náboženská, politická i rasová fuk. No, léto je léto, ale velkoštrykování svetrů na zimní období naráží při zanedbané logistice na nedostatek pletacích jehlic, nedostatek pletacího materiálu, neznalost technologického procesu a v neposlední řadě i na odpor k takovému činění. Snesitelnější a vědecky zdůvodnitelné je snížení konzumace tepla. Tento tepelný progres je tak jednoduchý, že na něj muselo přijít i průměrně nadané dítě předškolního věku. Prostě se klapka s teplem přiškrtí. Žáci a studenti už si ve třídě nebudou lebedit při plus jednadvaceti a přitom zbůhdarma otevírat okna kvůli údajnému větrání. Úředníkům erár přiškrtí klapku o stupínky dva. I v nemocnicích se budou cítit marodi líp na zdravém povětří. Ale jsou pořád profese, kde teplo utíká pánubohu do oken a nikdo s tím nic nedělá. Třeba takový kovář zužitkuje snad jen desetinu tepla a zbytek zbůhdarma promrhá. Vynikající nápad je s hromadným sprchováním, jenom se neví, jak to příslušný génius myslel, jestli půjde o paralelní hromadné sprchování, které by přineslo jen pramalou úsporu vody i tepla, nebo o sprchování vertikální třeba v opuštěné důlní šachtě, kdy nejblíže sprchovací růžici by byl nejčelnější z čelních z věrchušky a nejníže postavený by se sprchoval jen v kalu ze všech výše postavených. To už jsou jen jemné detaily, které kapacitám vzdělaným na všechno nedělají nejmenší potíže. Je vědecky spočítáno, že snížením spotřební teploty o jeden stupeň se ušetří tolik a tolik tun uhlí, které znovu začíná být černým zlatem, a také se umí převést tuto úsporu v ciferné hodnotě na peníze. A kdo ví čeho ještě se kolik ušetří a při tom se nemusí hnout ani prstem, tedy až na otočení kolečka na termostatu nebo ventilu u radiátoru. Nikomu se neublíží a státní pokladna sama od sebe zase trochu nabubří. V africké savaně v sukénce ze stébel suché trávy není ohledně škrcení tepla co řešit. Jen není jasné, pokud by se tento patent na tepelný progres ujal všeobecně, jak by se tato metoda praktikovala například u Eskymáků za severním polárním kruhem. Jak by asi jásali, pokud by si dali závazek snížit konzumaci tepla o pouhé dva stupně, například z mínus čtyřiceti stupňů Celsia na mínus čtyřicet dva stupňů Celsia. Zřejmě nebude až tak jednoduché rozhodovat, kdo ještě může přežít a kdo má zmrznout. O takovém problému neměli naší předci před tisíci či miliony let ani potuchy.
Nástup na sprchování…
Text a reprofoto © Richard Sobotka