Bez jakékoliv nadsázky mohu tvrdit, že mám rád knihy z pera frenštátského literáta Libora Knězka. Nic nepředstírá, nepřikrašluje, zbytečně nedramatizuje to, co už dramaticky poznamenal život, nesnaží se o podbízivost lákavými tématy, ani způsobem jejich zpracování.
Libor Knězek byl věrným souputníkem života lidí, tohoto města, této země a tohoto světa, usazeného v bezbřehém Vesmíru.
Jako literární vědec pracoval na poli literatury systematicky, takže jeho životopisné a dokumentární knihy jsou utříbené a uspořádané bez chaotického předbíhání či opožďování děje v daném časovém rozpětí. Není to však suchopár dat, údajů, statistik, fragmentů, jak některé dokumentární záznamy bývají. Jeho knihy jsou čtivé, plné života a pulzující krve, plné barev – a neobávám se tvrdit, že také vůní.
Jistě mi dá za pravdu, kdo četl jeho vyprávění o osudech akademické malířky Marie Parmové-Knězkové Život v práci i tužbách, a kdo zná její půvabné obrazy z Frenštátska. Nebo kdo četl vzpomínkovou knihu na Knězkovo dětství, lidi a knihy Můj Frenštát, ve které se autor vrátil do svého rodného města z časů svého mládí, nechal se jím znovu okouzlit, a také čtenářům připomenul jeho někdejší půvab.
A podobně je tomu i s jeho dalšími knihami, kterými zaznamenává životní, literární i malířské osudy svých souputníků, tvořících zdrojnici bohatých kulturních tradic Frenštátska i Frenštátu samotného.
PhDr. Libor Knězek, CSc. se narodil 13. července 1929 ve Frenštátě pod Radhoštěm a jeho literární dílo tak voní hornatým domovem ze severní strany Radhoště.
Po studiu na gymnáziích ve Frenštátě pod Radhoštěm a ve Valašském Meziříčí studoval literární vědu a estetiku na Karlově univerzitě, kandidátskou práci obhájil v Ústavu slovenské literatury SAV v Bratislavě, kde pak téměř půl století působil. Byl vedoucím literárního oddělení Slovenského muzea a kustodem Muzea Janka Jesenského. Od roku 1959 působil ve Svazu slovenských spisovatelů jako vedoucí literárního odboru.
Profesí literární historik a kritik se zaměřoval především na literaturu 19. a 20. století, pak také na vztahy mezi českou a slovenskou literaturou.
Libor Knězek se autorsky podílel na půl druhé stovce knižních publikacích. Přispíval do českých i slovenských literárních časopisů, věnoval se literárnímu místopisu a sestavil Encyklopedii světových literárních děl.
O své znalosti se podílel se studenty na přednáškách o slovenské literatuře na Palackého univerzitě v Olomouci. Literaturu pro děti a mládež přednášel na Slezské univerzitě v Opavě.
Byl členem Obce spisovatelů, Klubu autorů literatury faktu, Klubu nezávislých spisovateľov a Slovenskej literárnovednej spoločnosti pri SAV. Je nositelem Ceny E. E. Kische a Ceny svatého Martina za kulturní činnost, také Ceny hejtmana severomoravského kraje.
Posledních dvacet let se Libor Knězek zaměřoval na literární a výtvarné tradice Frenštátska a Beskyd. Z jeho literární dílny vyšla na toto téma celá řada knižních svazků, například o životě a tvorbě Bohumíra Četyny Krajina černá lesem, o Josefu Strnadlovi Shledání s krajem. Literárních a výtvarných tradic Frenštátska se týkají knihy Spisovatelé a výtvarníci zpod Radhoště, vyprávění o osudech akademické malířky Marie Parmové-Knězkové Život v práci i tužbách, vzpomínková kniha na dětství, lidi a knihy Můj Frenštát. Čtenářský příznivý ohlas zaznamenala kniha Ve Frenštátě mají rádi poezii – s podtitulem Halas a Seifert s přáteli v Beskydech, odměněná roku 2003 Cenou E. E. Kische za literaturu faktu.
Knihu S Radhoštěm v erbu napsal o spisovateli, jazykovědci a kulturním pracovníku Františku Horečkovi. Básníku Josefu Kalusovi je věnována kniha Z hor mne nikdo nevyláká, která získala čestné uznání E. E. Kische za literaturu faktu roku 2005; podobně byla oceněna také kniha o prozaiku Janu Drozdovi Pouť za pravdou života, oceněné i v literární soutěži Ostrava v pohybu 2006. Kniha Cesta z hořícího kruhu pojednává o spisovateli Pavlu Tobiášovi. Součástí literární tvorby Libora Knězka je také svazek vtipných satirických veršů Z literárního herbáře.
Početnými stručnými biogramy přispěl Libor Knězek i do Slovníku osobností kulturního a společenského života Valašska, další uveřejnil ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2000 a v Biografickém Slovníku Slezska a severní Moravy. Připravil a komentoval soubor Seifertových frenštátských veršů S láskou pozdravuji kraj váš milý.
Práce Libora Knězka najdeme i v krajových literárních sbornících, ve Zpravodaji ostravského střediska Obce spisovatelů a v Listáři Kulturního sdružení Bezručův kraj, ve čtvrtletníku Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm, v měsíčníku Frenštátský zpravodaj a podobně.
V čase důchodu si literární vědec a spisovatel Libor Knězek přišel odpočinout do svého rodného města Frenštátu pod Radhoštěm. Tento „odpočinek“ byl však od samého začátku uveden v uvozovkách, neboť u člověka tak nabitého energií nemohlo být ani jinak. Doktor Libor Knězek zůstával stále činný ve společenských a literárních organizacích jak v České republice, tak i na Slovensku. Systematicky se věnoval literárnímu výzkumu, zejména literárních tradic Frenštátska a Beskyd.
To vše už je minulost. PhDr. Libor Knězek, CSc. odešel ve své skromnosti a tichosti na literární věčnost ve věku 88 let 13. dubna 2017.
Text a foto © Richard Sobotka