Jak to viděli v Zašové: „V Jaštině spadlo éro plné německých vojáků“.Druhá světová válka se nevyhnula ani podhorské valašské obci Zašová. V závěru roku 1943 letěla nad Zašovou ve směru na Ostravu formace německých letadel. Jedno z nich se dostalo do potíží a po přeletu Pohoře havarovalo v prostoru Jaštiny.
Jaština se nachází v severní části obce. Lokalita má také název Porubky a nachází se na rozhraní zašovského a zuberského katastru.
Událost neunikla v Zašové pozornosti občanů. Místo havárie bylo v krátkosti uzavřeno německými vojáky, jejich vojenské automobily jezdily do Jaštiny přes Zašovou. Téměř vzápětí se šeptalo, že se na Jaštině zřítilo německé vojenské dopravní letadlo, které přepravovalo posily na východní frontu. A také, že letadlo spadlo do pole, kde nešťastnou shodou okolností pracovala žena s malou dcerkou, ta nestačila před padajícím letadlem utéct a zahynula.
Vojenská auta odvážela mrtvé i trosky letadla.
Zprávy byly na podzim roku 1943 značně nepřesné, za německé okupace tomu ani jinak být nemohlo.
Německý bombardovací letoun He 111.
K objasnění případu havárie německého vojenského letadla došlo až roku 2018 za spolupráce Muzea městyse Suchdol nad Odrou, Letecké badatelny a rodiny Holišovy ze Zubří.
Dne 30. 6. 2018 byl v Zubří v místě havárie německého vojenského letadla ze dne 31. listopadu 1943 ve spolupráci Muzea městyse Suchdol nad Odrou a Letecké badatelny realizován terénní průzkum.
Na místě havárie letadla byly z hloubky cca 2 m vyzvednuty menší fragmenty letadla, jeden z motorů Junkers JUMO 211 včetně reduktoru a vrtulové hlavy, části dřevěných vrtulových listů, agregátů a dalších konstrukčních prvků letadla. Byly nalezeny části kabiny, úlomky plexiskla i části oděvů a výstroje letců. Vše prošlo důkladnou prohlídkou, očistou a konzervací. Nalezené fragmenty německého bombardéru He 111 jsou uloženy v letecké expozici Muzea městyse Suchdol nad Odrou.
Jak to viděli očití svědkové ze Zubří.
Dne 30. listopadu 1943 v jedenáct hodin dopoledne otřásla obcí Zubří mohutná exploze. V odlehlé severní části obce, zvané Porubky, stoupal k nebi sloup černého dýmu, který označoval místo tragédie, to se nacházelo v blízkosti obytného stavení Františka Holiše. Z kráteru trčely pokroucené části letecké konstrukce, šlehaly plameny. V okolí kráteru se nacházely kusy plechů, změť kabelů, nosníků, papíry a dopisy, mezi tím i části lidských těl.
Mezi obyvateli se brzy rozkřiklo, že u Holišova domu havarovalo německé poštovní letadlo. Posádka letadla zahynula. Při dopadu a výbuchu letadla zahynula rovněž Anežka – třináctiletá dcera majitele stavení Františka Holiše.
Během chvíle se na místo neštěstí dostavila četnická hlídka a vzápětí vojáci Wehrmachtu, kteří místo neštěstí uzavřeli.
Následující dny vojáci místo uklízeli.
Dostavili se zástupci Luftwaffe a spolu s technickým komandem trosky letadla i ostatky mrtvých letců odvezli.
Rodina Holišová, třináctiletá Anežka první zleva. 
Pohřeb nešťastné Anežky Holišové.
Konal se dne 3. prosince 1943 na hřbitově v Zubří za velké účasti místních obyvatel.
Zápis z kroniky Základní devítileté školy v Zubří.
Letecké neštěstí. Dne 30. listopadu 1943 událo se na „horním“ Zubří o 11. hod dopoledne letecké neštěstí, při kterém přišla o život Anežka Holišová, žačka III. tř. zdejší školy. Pohřeb tragicky zahynulé žačky konal se v pátek dne 3. prosince 1943 za velké účasti občanů a školní mládeže. Pohřbu zúčastnili se všichni žáci zdejší školy i s učitelským sborem. V domu smutku zazpívali žáci „horní“ školy smuteční píseň „Mí zlatí rodiče“ a u hrobu žáci hlavní školy píseň „Anděl lásky.“ Za všechny spolužáky rozloučila se s Anežkou M. Randusová a Kolečková.
Správce „horní“ školy Adolf Svoboda pronesl nad otevřeným hrobem řeč, v níž tklivými slovy rozloučil se za celý uč. sbor se zesnulou.
Letecká tragédie vzbudila v širém okolí živou účast.
Během následujících let upadla letecká katastrofa v Zubří do zapomnění.
Ne však v rodině Holišových, kterou událost nejvíce postihla. I tam z přímých svědků neštěstí není již nikdo naživu, jejich potomci však znají událost z vyprávění.
Zachovalo se také několik dokumentů, podle kterých lze sestavit průběh události onoho dne 30. listopadu 1943.
Nejvíce informací poskytla četnická hlášení. První z nich bylo zaznamenáno týž den četnickou stanicí ve Valašském Meziříčí, v níž velitel stanice Oberwachtmeister Říčka zaznamenal havárii letounu He 111, při níž zahynuli čtyři z pěti členů posádky. Ve fonogramu je pak uvedeno, že trosky letounu byly rozesety až půl kilometru od místa dopadu.
Více podrobností obsahuje „meldung“ z následujícího dne 1. prosince 1943. Je v hlášení zaznamenáno úmrtí Anežky Holišové, kterou usmrtila exploze letadla. Jsou také zmíněny výpovědi svědků, kteří viděli pád letadla. Podle těchto informací letěl letoun Heinkel He 111H-16 ve formaci s dalšími letadly od západu na východ. Lze se domnívat, že letadla přepravovala na východní frontu poštu a proviant bojujícím jednotkám. Podle výpovědi svědků se jedno letadlo od formace náhle oddělilo a během klesání pokračovalo jihovýchodně směrem k Zubří. Z letadla šlehaly plameny a po menší explozi se z letadla oddělily plechy a začaly vypadávat papíry. Poté letadlo dopadlo na pozemek Františka Holiše a mohutně explodovalo.
Zubří 30. 6. 2018 zahájení výkopových prací v místě havárie a odkrývání trosek letounu He 111.
Do pátrání po okolnostech případu se v srpnu 2018 zapojil Jiří Šašek.
Původní domněnka, že se jednalo o poštovní letadlo, byla mylná. He 111 byl standardní bombardér Luftwaffe. Jeho prvé verze byly nasazeny v občanské válce ve Španělsku v rámci Legie Condor. Letoun byl modernizován a na začátku druhé světové války představoval ve střední kategorii dvou motorových bombardovacích letadel špičku. Letadla tohoto typu byla nasazena v roce 1940 do bitvy o Británii. Po zavedení radaru byly letouny He 111 dále modernizovány, měly výkonnější motory Jumo 211, byla zvýšena palebná ochrana a pancéřování. I když v roce 1943 byl He 111 nahrazen letounem Ju 88, byl He 111 nadále využíván na východní frontě. Jeho maximální rychlost byla 434 km/hod. Rozpětí křídel 22 m, délka trupu 16 m. Tento výkonný válečný letoun měl pětičlennou posádku: velitel letounu-pilot, bombometčík-navigátor, radista, dva střelci. Bojový náklad mohl být až dvě tuny bomb pro cíle přes 1000 km daleko. Letoun byl vybaven dvěma kulomety ráže 13 mm.
Letoun mohl přepravovat dalších šest osob.
Vyrobeno bylo celkem 6000 letounů alternativních verzí. Do současnosti se letadel typu He 111 dochovalo v různých muzeích 5 originálních letounů německé produkce a dalších 5 nekompletních.
Dle Jiřího Šaška a podle získaného záznamu bylo na palubě letadla osm členů posádky.
Podle německého záznamu o ztrátě letadla, jak uvádí Jiří Šašek, patřil zmíněný bombardér k bojové eskadře KG 53, resp. její třetí Gruppe, sedmé Stagfel. Stroj He 111 verze H-16 během osudného letu nesl na palubě pět členů posádky a převážel rovněž tři příslušníky pozemního personálu. Všichni na palubě při nárazu letounu zahynuli. Pád letounu nešťastnou náhodou usmrtil také Anežku Holišovou, která se v osudnou chvíli nacházela v místě tragédie.
Příslušníci Luftwaffe, kteří v letounu zahynuli:
Uffz. Ernst Baier, pilot
Uffz. Heinz Winkler, radista
Gefr. Gottfried Michel, pozorovatel
Ogefr. Paul Mlosch, střelec
Ogefr. Günter Harbig, střelec
Ogefr. Karl Vanek, převážený mechanik pozemního personálu (Wart)
Fw. Adolf Steiner, převážený člen pozemního personálu (Flg.-Gerät-Verw-)
Gefr. Walter Eichhof, převážený zbrojíř (Waffenwrt)
Nejzajímavější dokument.
Je jím výňatek z kondolenčního dopisu velitele7./KG 53, Hptm. Ernsta Ebelinga, sepsaný pouhý den po nehodě. Stručně v dopisu zmiňuje průběh tragédie.
Třináctiletá Anežka Holišová.
Během přeletu na východní frontu ve formaci s dalšími letouny se těsně před dosažením Moravské Ostravy vyskytla ve výšce 2 200 metrů vrstva oblačnosti silná asi 250 metrů.
Při průletu oblačností došlo k náhlé ztrátě kontroly nad letounem. Jelikož událost nastala v měsíci listopadu, je velmi pravděpodobné, že příčinou katastrofy byla námraza, která způsobila ztrátu ovladatelnosti a pád stroje do vývrtky. Při průletu oblačností provedl pilot Uffz. Baier prudký vzestupný manévr, při němž letadlo obalené vrstvou ledu náhle spadlo do vývrtky, kterou se již pilotovi, ani při relativně dostatečné výšce nad terénem nepodařilo vybrat. Je rovněž možné, že během pádu došlo k překročení mezních násobků konstrukce letadla a k destrukci ještě ve vzduchu. To odpovídalo výpovědi svědků na zemi, že se z letounu oddělovaly během pádu části konstrukce.
Celá posádka letounu zahynula. Civilní obětí byla také třináctiletá Anežka Holišová ze Zubří.
Dnes jsou Porubky poklidné místo na rozmezí zuberského a zašovského katastru, obklopené polnostmi a lesy nepřipomíná leteckou tragédii, ke které právě tam před 80. lety došlo. Pouze kaplička mezi lipami a náhrobní deska na zuberském hřbitově jsou mlčenlivými svědky kruté smrti teprve třináctileté Anežky Holišové.
Prameny: texty a fotografie Muzeum městyse Suchdol nad Odrou. Letecké badatelna, rodina Holišových ze Zubří.
Text a reprofoto © Richard Sobotka