V letošním roce si připomínáme 800. výročí od prvního živého zobrazení betlémského příběhu – narození Krista.
V jeskyni na hoře Alveria v italském městečku Grecciu byla sloužena půlnoční mše, při které zbožný chudý mnich František z Assisi kázal o boží lásce a porozumění mezi lidmi. Věřící z širokého okolí, které sem přivedl k oslavě narození Spasitele, byli uchváceni magickou atmosférou jeskyně, kde stály loučemi osvětlené jesle spolu s betlémskými zvířaty. Radost a pocit štěstí z připomenutí více jak 1200 let starého betlémského příběhu natolik zapůsobilo na přítomné, že i v dalších letech takto oslavovali příchod Spasitele.
Událost v roce 1223 se později stala tradiční oslavou Vánoc ve formě živých vánočních her. Nepokojné 14. a 15. století, křesťanské rozbroje a s tím spojené války, změnily život křesťanů. Ale již v období renesance a především baroka pronikl betlémský příběh do uměleckých děl malířů, sochařů a řezbářů. Prvními betlémy dle dochovaných zpráv, byly betlémské scény ve středověkých kostelích, malované na deskách figur v životní velikosti, které byly stavěny v oltářní apsidě vedle oltáře, v menších rozměrech pak na oltářní menze.
Z křesťanské jižní Evropy se v průběhu 16. století počaly betlémy šířit do zemí na západ a sever od Alp především působením církevních misií, které sloužili k upevňování víry a rekatolizaci těchto oblastí. Mise církevních řádů dominikánů, františkánů a jezuitů přinášely s sebou i výtvarná díla zobrazující pozemský život Krista. Ta sloužila k názorné výuce křesťanství.
Také betlémská scéna narození Ježíše, klanění pastýřů a Tří králů, umělecky ztvárněná v obrazech a sochařských dílech byla součástí výzdoby kostelů a citově působila na věřící lidi Podle dochovaných zpráv se první betlém objevil na našem území v r. 1562 v pražském kostele sv. Klimenta. Později pronikají betlémy i na Moravu v roce 1569 do Olomouce a snad v roce 1590 do Opavy.
Betlémský příběh, stejně jako ostatní příběhy z Kristova pozemského života (poslední večeře, křížová cesta, Boží hrob) se v uměleckém zpracování staly nedílnou součástí výzdoby kostelů jako hlavní symboly křesťanství. V tereziánské a josefinské době došlo však k významnému potlačování těchto symbolů jako komediálních a nedůstojných a všechny musely být odstraněny. Většinou tak skončily i betlémy v panských sídlech. Byla to díla profesionálních malířů, sochařů a řezbářů.
Toto období se však stalo počátkem tvorby v lidovém prostředí. Řemeslníci, ševci, tkalci, drobní roln chalupníci našli v tvorbě betlémů svoji zálibu a v době vegetačního klidu se věnovali malování, nebo vyřezávání betlémů tak, jak si je pamatovali z kostelů, ale připojili také svoji výtvarnou fantazii. Došlo ke zmenšení figurek, které museli přizpůsobit svým skrovným vesnickým obidlím. A tak vznikají v průběhu dalších 200 letech betlémy lidových neškolených tvůrců –samouků, kteří mnohdy zasadí betlémský příběh narození Páně, klanění pastýřů, příchod Tří králů do prostředí, které znali pouze z vyprávění, anebo z bible.
Tvoří však také betlémy z prostředí, které důvěrně znají ze svého okolí, z vlastního života. Vznikají tak koncepty krajové, místní, jak figurální, tak krajinné. Typickými jsou betlémy Králické, Příbramské, Krušnohorské, Poličské a podle autora pak Třebechovický proboštův, Jindřichhradecké Krýzovy jesličky, Staroveského příborské betlémy, Frenštátské malované betlémy Růžičkovy, Bačákovy, Harabišovy a další.
Postupné osídlování dosud pustých oblastí východní Moravy v době pobělohorské přivádí do horských kotárů na pomezí Moravy a Uhernové obyvatelstvo zaměřené především na pastevecké hospodaření na horských samotách. Tradice oslavy Vánoc je i tady samozřejmou součástí života prostých lidí. Tvorba betlémů sem proniká ze dvou významných oblastí. Z piaristického Příbora, a také ze vzdálenějšího Kravařska. Odtud proniká tradice stavění jeslí do podhůří Beskyd i Javorníků a rovněž na Těšínsko.
V polovině 19. století se můžeme setkat s krajovými prvky v malovaných betlémech na kartonu. Také vyřezávané dřevěné betlémy mají již svůj krajový charakter, často s typickými oděvními prvky lidového kroje pastýřů – Valachů. Silný vliv při upevňování víry měla olomoucká arcidiecéze a také katoličtí majitelé některých panství.
Oslava Vánoc s betlémy se tak před více jak 200 léty neobešla ani na severovýchodní Moravě bez malovaných, či vyřezávaných jesliček, které se stavěly v každém měšťanském domě, ve vesnických chalupách i na horských samotách. Vzory pro tyto podomácky vytvořené betlémy nacházeli jejich autoři především v betlémech příborských řezbářů. Proto i ve frenštátských malovaných betlémech z přelomu 19. a 20. století nacházíme prvky zobrazení děje i na tzv. dálině. Zde najdeme i pastýře, drvaře a další postavy v typickém oděvu, muže s husárkem, pasáčky ovcí i muzikanty. A právě v této době dochází k největšímu rozšíření lidového betlemářství na východě Moravy. V dalším období pak s folklorní činností pronikáykové tradice i do tvorby betlémů. Kromě tradičních řemesel, dnes již často zapomenutých, objevují se v betlémech prvky folklorní- tanečníci, muzikant atd.
Příkladem spolupráce folkloristy JUDr.Ladislava Rutteho, grafika a malíře Jana Kobzáně a lidového řezbáře Františka Vrzalíka vzniká jeden z nejzdařilejších betlémů s uvedenými prvky pro náš kraj, jehož tři provedení můžete vidět na naší výstavě.
Letošní jubilejní výstava „ K Ježíškovi do Betléma půjdeme“ představuje veřejnosti především soudobou tvorbu betlémů v regionu Valašska, Lašska, Vsacka a ostatních částí východní Moravy. Návštěvník se však také seznámí s tvorbou betlémů v našem kraji v minulých stoletích. Nahlédnout může i do historie některých významných českých betlemářských oblastí. Působivá je rozmanitost pojetí betlémského příběhu jednotlivými tvůrci za dlouhá staletí, kdy zprvu profesionální umělci a později samouci přistoupili k vytvoření malých i velkých betlémských celků.
Pro trvalé připomenutí betlémského příběhu Kristova narození a především k udržení tradice betlemářství v Čechách a na Moravě bylo v roce 1991 založeno České sdružení přátel betlémů a v roce 2006 Spolek českých betlemářů. Již 6 let se o betlemářskou tradici v našem kraji starají Betlemáři Valašska, regionální pobočka SČB, která se svými 22 členy a stejným počtem přátel, kteří nejsou sice členy, ale aktivně se účastní spolkové práce, udržuje krásnou křesťanskou tradici stavění jeslí a betlémů. Všichni se aktivně podílejí na řezbářských akcích a mnozí také vychovávají děti pro naši ušlechtilou činnost. Betlémy všech našich členů na letošní jubilejní výstavě ukazují soudobou tvorbu v našem kraji a s přispěním regionálních muzeí pak přinášíme vhled i do daleké historie betlemářství v Čechách a na Moravě. Přáli bychom si být důstojnými pokračovateli betlemářské tradice našeho kraje.
Ing. Ivan Hejtmánek , předseda regionální Betlemáři Valašska, pobočky Spolku českých betlemářů .
