Za starých časů se vánoční svátky neobešly bez střílení. Písmák Alois Bělunek o střílení na Vánoce ve své kronice zaznamenal.
„Kromě jiných zvyků se na Štědrý večer od rána po celý den hodně střílelo. Nejvíce po večeři, pak i cestou na půlnoční mši svatou. Čím byla rána silnější, tím byla efektnější.
Z různých druhů starých pušek stříleli jen dospělí chlapi. Střelný prach nasypaný do hlavně pěchovali koudelí. Někdy nabíjeli i nasekaným olovem, stříleli do desek a stromů a zjišťovali, jak hluboko se olovo do dřeva zarylo.
Portáši z Valašské Bystřice na Radhošti. 
Z pistolí a klíčů stříleli jen ogaři. Buď z dětských pistolek na papírové kapsle, nebo za špuntovek, koupených od bratka na pouti nebo v obchodě. Do pistolky se vložila zátka s brokem tovární výroby. Při výstřelu vyšla silná rána, vyšlehl oheň, brok se zaryl do měkčího dřeva. Byla to zbraň dosti nebezpečná.
Velkého zvukového efektu dosahovala mezi ogary oblíbená střelba z klíčů. K tomu postačil větší klíč s dírkou, hřebík s obroušenou špičkou aby volně vešel do dírky, a kousek šňůrky. Do klíčové dírky střelec nastrouhal síru z několika zápalek, utlačil, vložil hřebík spojený provázkem s klíčem a švihem udeřil hlavičkou hřebíku o kámen. Síra vybuchla. Při silné explozi se mohl klíč roztrhnout a způsobit zranění.“
To dosvědčuje i písmák Franta Maléř z Hutiska: „Na štědrý den a na Boží narození se střílelo z pistulí ládovaček a z velkých pro střelbu zrychtovaných klíčů. Při čemž ledakomu to ručisko pošramotilo, aji prst utrhlo – mezi ně patřil jsem aji já.“
Střílení bylo na Valašsku doplňkem lidových zvyků. Střílelo se při slavnostních náboženských obřadech, jako byl průvod o Božím těle, svatodušní svátky, také při svatbách, svatojánských ohních a podobně.
Tento v minulosti tak oblíbený zvyk zanikl na začátku druhé světové války.
Text a foto © Richard Sobotka