Jarmark byl výroční trh spotřebního zboží, kdežto na tarmarku se prodával hovězí a skopový dobytek, selata a vepři. V Novém Jičíně a v Rožnově byly i koňské trhy.
Tradice rožnovských jarmarků sahá až do roku 1660, kdy císař Leopold I. udělil Rožnovu právo na dva výroční jarmarky, a to ve středu, před svátkem svatého Jana Křtitele a před Všemi Svatými. Roku 1751 pak císařovna Marie Terezie udělila Rožnovu právo na další dva jarmarky, a to v úterý po svaté Anně a v úterý před Hromnicemi.
I když se později právo konat jarmarky rozšiřovalo, žádné trhy se nesměly konat v neděli, nebo v zasvěcený svátek.
Na rožnovský jarmark přicházeli nejen domácí, také lidé ze širokého okolí. Jelikož vlaků ještě nebylo, přicházeli pěšky, nebo se svezli na žebřiňácích s některými sedláky.
Na jarmark se chodilo ve valašských krojích, nebo ve svátečním obleku. Zvláště děvčata a mládenci se na jarmark pěkně strojili.
Úřední ceny na zboží tehdy určeny nebyly, cenu nabízeného tovaru si stanovil každý trhovec sám. To bylo pokaždé obcházení všech stánků a dotazování: „Co to stojí?“ Obchodníci nadsazovali ceny vysoko, takže se o cenu nabízeného zboží hodně smlouvalo. A chtěl-li obchodník zboží prodat, musel cenu snížit. Čím víc kupující na ceně usmlouval, tím větší měl radost.
Hluku a křiku bývalo na jarmarcích hodně. Obchodníci hlasitým pokřikem a voláním lákali zákazníky, procházející se okolo stánků, aby právě u něj zboží kupovali, poněvadž jen on má to nejlepší a nejlacinější.
Na jarmarku bylo možné koupit vše, co se v domácnosti dalo upotřebit: Obleky, prádlo, obuv, peří, obrazy, kuchyňské nádobí, galanterii, hračky, cukroví, turecký med, teplé uzeniny, pečivo, perníky, různé potřeby pro řemeslníky, hrábě, kosiska, motyky, lopaty a další.
Rytina 18. stol. Jarmark na rožnovském rynku. Archiv VMP. 
Na jarmarku byl zastoupen i obor lékařský. Za několik haléřů bylo možné snadno a rychle změřit krevní tlak, stačilo uchopit do ruky skleněnou baňku s červenou tekutinou. Podle toho jak rychle tekutina stoupala, doporučil „jarmareční dochtor“ léčbu a příslušné medikamenty. Práce měl po celý den plné ruce.
Jarmareční zubní doktor nabízel zaručeně pravé kapky proti bolesti zubů, bezbolestně trhal bolavé zuby a měl po celý den mnoho práce.
K mání byly také mastičky a zeliny na revma, lámání, kručení, nespavost a další. Podle prodávajícího nebylo lze lepších léků nikde a v žádné lékárně koupit, protože jen on má ty pravé, pašované až z Itálie, Dalmácie i z Ameriky. Večer odjížděl z trhu s prázdnými bednami, sice hodně unavený, zato s plnou peněženkou.
I budoucnost, co koho čeká, bylo možné za pouhou 1 korunu (před první světovou válkou za 1 grejcar) vyzvědět. Papoušek z černě natřené bedničky ochotně vytáhl papír s pěkně vytištěným osudem zájemce. Stará žena pak za další poplatek vyčetla osud z ruky, nebo z karet.
Každý jarmark byl mimořádný. Stánky na náměstí byly stavěny dvěma nebo třemi řadami. Pokud místo nepostačilo, stavěly se další v Nádražní ulici a také v ulici Palackého až k lékárně U Matky Boží.
V den jarmarku odstavovali příchozí sedláci povozy na pokraji města ve dvorech hostinců, protože přes město by pro množství lidí neprojeli.
Peníze na jarmark sháněli lidé všelijak, často si také půjčovali. Pak ještě několik dnů po jarmarku se vyprávělo, jak bylo draho, co kdo koupil a kolik usmlouval.
Také dětí bývalo na jarmarku hodně. Ale v chudobných rodinách často přinesla matka z jarmarku dětem namísto hraček a cukroví jen rohlík. A děti, aby si té vzácnosti co nejvíce užily, jedly rohlík jako pochoutku s černým chlebem nebo s placky.
Sláva jarmarků začala hynout během druhé světové války, kolem roku 1950 zanikly úplně. Po roce 1960 se jarmarky konaly nepravidelně, stánků na náměstí bylo jen několik, prodávalo se víno i kořalka, což se dříve nedělo. Nakonec i tyto jarmarky zanikly.
Text a ilustrace © Richard Sobotka