Srpen – loučení s krásným létem
Srpen – Indiánský měsíc zrní.
V srpnu svatá Markéta hodí srp do žita.
Měsíční kámen pro srpen je olivín. Symbolizuje manželské štěstí. Olivíny jsou silikáty hořčíku a železa. Nejjemnější pocházejí z Barmy a Thajska.
Znamení panny. Planeta pro narozené od 24. srpna do 23. září. Lidé tohoto znamení jsou prý důvěřiví a spravedliví, se sklonem k zbožnosti.
Pranostiky: Léto sbírá, zima sžírá. – Srpen klasy uklidí a zralé ovoce uvidí. – Na svatého Vavřince jdou oříšky do věnce. – Na Marie Nebevstoupení – prvních vlaštovek loučení. – Bartoloměj svatý, odpoledne krátí. – Teplé a suché léto – mírný podzim a tuhá zima. – Počátkem srpna studený vítr za strnišť fouká. – Zpočátku-li srpen hodně hřeje, budoucí se zima sněhem skvěje. – Kdo ve žních hledí chladu natrpí se hladu. – Teplé a suché léto vedou za sebou mírný podzim a tuhou zimu. – Je-li srpen mokrý, bývá v příštím roce drahota. – V létě dělej, v zimě vydělávej. – Umnožil Bůh léto hmyzem, a zimu mrazem.
Srpen je měsíc rozpustilý, rozmarný, ukazuje věci skryté a voní smíchem.
Srpen dokoná to, co předchozí měsíce začaly. Láska má teď osmahlejší barvu, chutná po broskvích a po melounech.
Markéta odhodila srp do žita. Jenže současné žně za vydatného přispění kombajnů proběhnou rychle a nenápadně. Ještě se nestačíme pořádně rozhlédnout po krajině a už se namísto obilných lánů ježí strniště. Zítra tam šestiradliční pluh v závěsu za traktorem převrátí hroudy a svítivou žluť zbytků slámy přemění na sytě hnědou barvu začínajícího podzimu.
Srpen je měsícem kontrastů. Ráno už teploty klesají na pouhých deset stupňů, ale přes den teploměr svižně šplhá pořád ještě až ke třicítce.
Poklid blankytné oblohy zdobí bělounké řásnění. Najednou zahrozí cimbuří těžkých mraků. Šlehne blesk, zaburácí hrom. Rychle, ukrýt se alespoň pod okap, než se bouřka přežene. Pak už jen třpytivě mokrá tráva máčí nohy.
Noc už si v srpnu trochu přispává. Večery přicházejí stále dřív. Den zívá, ještě by spal. Co brzy po ránu dělají psi? Také dospávají. A co lidé? Ospalky jim mžourají z očí, když usednou za volant automobilu, nebo do vlaku či autobusu cestou necestou do zaměstnání.
V povětří stále slyšet skřípavé volání rorýsů při jejich divokých hrách. Teď už si zkoušejí křídla na daleký let. Ještě pár týdnů, ještě pár dnů, pak – kde těm bude konec!
Srpen je loučení s opravdovým létem. Loučení krásné a trochu smutné. Loučení na dlouho. Loučení až do příštího léta. Raději nemyslet na ledové fukéře, sněhové metelice, skřípnutí zmrazku pod podrážkou, na zrádně umrzlou kaluž na chodníku. Pořád je dost času pomýšlet na nepohodu. Všechno má svůj čas. A srpen si posud obléká malé plavečky a hledá rozkoš na rozpálených kamenech na břehu řeky, naslouchá vzdálenému šumění, nechává sluneční paprsky, aby důkladně rozpálily osmahlou kůži na zádech. Čerta starého se srpen stará o to, co jednou, kdysi, někdy, snad …
Srpnový večer zrcadlí v očích barvu oranžových západů slunce. To je ten nejpříhodnější čas zaslechnout harmonický akord kytary. Zazpívat si. Poslechnout lidské slovo. Zavzpomínat. Nebo jen krásně mlčet.
Srpen je snad nejsvobodnějším měsícem ze všech dvanácti. Nikdo na něj nemá právo.
Teprve až odezní poslední srpnový den, až dotiká i poslední vteřina, až definitivně skončí, pak nám bude po srpnu smutno.
Text a foto © Richard Sobotka